V kolika letech bylo vaše dítě poprvé samo nakupovat? Jak si vzpomínám, dnes čtyřletá Viki si prosadila již ve dvou letech, že půjde sama nakoupit a podařilo se to technicky uskutečnit tak, že jsme jí nákup napsali na lístek, který stačilo předat panu prodavači v blízkém krámku, kam často chodíme. Tak Viki vyrazila sama se svým baťůžkem ve tvaru medvídka a já ji jistil z druhé strany ulice. Vlivem gramatické chyby ovšem na lístku nestálo "2 rohlíky, sušenky, piškoty", ale "TOHLE JE PŘEPADENÍ! DRŽTE HUBY A NARVĚTE MI PRACHY DO MEDVÍDKA!" Pan prodavač se tehdy tak smál, že ho málem kleplo.
Přesto se tato vzpomínka nedá považovat za její první samostatný nákup. Ten jsme zažili až nyní. Zatímco jsme s manželkou v obchodním domě vybírali v hračkářství svítící zvířátko do vany, přišla Viki s rozzářenýma očima, že také něco koupí. A že ví, jak na to. Načež mi strčila ručičku do kapsy a vylovila mi z ní drobné. Táta přeci takhle vždycky platí. Tak to funguje. Nebránili jsme jí, protože tentokrát to opravdu nebylo "chci bonbóny", ona to myslela vážně. Strčila si peníze do kapsičky a celou ji to proměnilo.
Teď nakupuje! Opravdu nakupuje. Její krok se změnil, podlomila se v kolínkách, dostala houpavý krok, jako by právě sesedla z koně, ruce spojila za zády, chodila mezi regály a vážně dělala. "Hm, hm." Zodpovědně a s rozmyslem vybírala, co koupit. Během nákupu zabloudila do oddělení elektroniky, ani si toho nevšimla. Z jejího hlediska šlo jen o další hračky. Zastavila se nad jedním notebookem, vážně si ho prohlížela a pak se zeptala prodavače, co byl za pultem:
"Je tam klteček?"
Proplešatělý prodavač kolem padesátky nepřítomně žvýkal brýle s černými obroučkami a musel se naklonit, aby ji viděl.
"Ano," odpověděl profesionálně, ale nijak nadšeně, "má to všechny multimédia, ale Krtečka by ti museli koupit rodiče na jiném nosiči."
"Já mám peníze, já nakupuju sama," řekla Viki.
Prodavač se ušklíbl, ale neřekl nic.
"A má to mačkací holčičku?" Jedna z jejích oblíbených her.
"Podívej, holčičko, já nevím, co to je za hru, ale ten počítač zvládne všechno, běž si hrát někam jinam, kde máš rodiče?"
Viki se otočila, ruce stále spojené za zády, vracela se do oddělení hraček a pro sebe mrmlala: "Dyž to nemá ani blůtů, dotykovou oblazovku a podsvícenou klávesnici, tak si ten pšedlazenej šmejd můzou stlcit někam."
Asi takhle: notebook čtrnáct a půl tisíce, DVD Krtkova dobrodružství za dvěstě dvacet, výraz prodavače, kterého odpálkovala čtyřletá holčička - k nezaplacení. Brýle mu vypadly z úst a třeskly o pult. Ale možná to byla čelist. V duchu jsem si slíbil, že při procházení internetových obchodů si už nesmím mluvit pro sebe. Ta doslovná parodie vlastního dítěte mne vyděsila.
Po chvíli se Viki zastavila před plastovým domečkem, který ji vždy uchvátil v každém obchodě. Miluje domečky. Stála před ním a prohlížela ho, jako by nakupovala reality. Otvírala okýnko i dveře, klepala na střechu a pořád dělala to své: "Hm, hm." Nedopatřením se kousek od ní vyskytl další prodavač, nejspíš brigádník. Byl to mladý kluk, kterému asi nebylo ani 18.
"Plosimvás, má to sklep?" vytrčila prstíkem k domku. S manželkou jsme se skáceli do regálů, za kterými jsme se schovávali. Viki se náhle proměnila v babku Jechovou z Kulového blesku: "Dobrý den. Nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli máte sklep. Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" Neměli jsme pocit, že tohle ještě někdy rozdýcháme, bylo okamžitě jasné, že "Má to sklep?" se dostane do našeho rodinného fondu, kterým budeme svou dceru dráždit dlouho.
Ještě neuvěřitelnější bylo, že ten kluk se nijak neusmál, ani si s ní žertovně nepovídal. On zcela vážně řekl: "Nevím." A pak šel k domku, nahlédl dovnitř, zkusil zvednout podlahu a když nic, tak sáhl po prospektu a začal ho studovat. Musím říct, že ani já, ani manželka jsme vůbec nemohli dýchat. Prožili jsme sice leccos, ale tohle byla... Zabíračka lovců perel. Ani mezi technickými parametry mládenec nenašel odpověď a zřejmě moc nechtěl zákaznici zklamat, tak se - nebudete tomu věřit - šel zeptat. Manželka mi svírala ruku tak křečovitě, že mi zmodrala. Sípali jsme a snažili se schovat hlavy mezi plyšové pejsky. Kluk šel za vedoucím nebo kým do kanceláře. Přes dveře jsme po chvíli slyšeli mužský hlas: "...A to tě porodili na betoně nebo co? Jak jako sklep? To si ze mě děláš srandu? Zkus tu bouli na hlavě používat k myšlení!"
Hoch došel k Viki a sdělil jí, že nejspíš domeček žádný sklep nemá. Viki vážně pokývala hlavou, řekla, že si to myslela a dál si ho prohlížela. Vedle ní stál ten kluk a také si ho prohlížel. Byla to opravdu dobrá dvojka, mentálně na stejné úrovni. Pak Viki položila další dotaz:
"A má to bazén?"
Opět hledání okolo, v prospektu, nešťastný pohled na Viki, na dveře šéfa... Ale Viki se dívala tak zvědavě. Tak šel. Tu odvahu jsme museli ocenit. Po chvíli opět přes dveře:
"To si ze mně ku*** děláš pr***?! Bazén to nemá! Přistávací plochu pro vrtulník to nemá! Ten zákazník si z tebe normálně dělá srandu a ty si takovej *****, že to svět neviděl. Ještě mi sem vlezeš s takovou debilitou..."
Ven mladý pan prodavač doslova vyskočil. Vysvětlil Viki, že ani bazén to nemá. Viki zase řekla, že si to myslela.
"A má to pokojíček pro dětičky? S postýlkou?"
Středoškolák, pravděpodobně bez jakékoli školy, lehce zezelenal, celý se shrbil a potřetí prohledal celý domek. Prospekt už uměl zpaměti. Vrhl úplně zoufalý pohled na dveře a ještě zoufalejší na Viki. Jenže ta na něj valila ty svá tázavá kukadla... Ona je horší než pes, to známe. A tak šel. Pomalu, váhavě, jako na popravu, ale šel. Jeden ho musel obdivovat.
Kluk se už neodvážil dovnitř. Zůstal jen mezi dveřmi a z místnosti se ozvalo výhružné:
"CO?!!"
A mládenec na to: "Eeee... Nehcete něco k pití?"
Dostalo se mu jen zabručení, že má padat makat. Kdyby jen tušili, jak tvrdě dře. Měli by ho povýšit.
Vrátil se k zákaznici.
"Nemá, co?" řekla Viki. Zavrtěl hlavou. Viki vzdychla a šla hledat dál. Potom nám zmizela. Nemohli jsme ji najít, až si manželka všimla, že jeden Krtek se pohybuje. Ten největší, který měl snad půl druhého metru. Takže si vybrala. A už si oběť sunula k pokladně. Ani nevím, jestli se prodával nebo to byla dekorace. Vypadalo to celkem strašidelně, protože Viki za krtkem vůbec nebyla vidět, tlačila ho zezadu a krtek se šoupavými pohyby brodil uličkou.
Podivný pohyb mezi regály zaznamenala i ochranka. Což byl v tomto případě možná starší brácha toho brigádníka. Hubený, poďobaný kluk, taky pod dvacet, na kterém visela košile i kalhoty. Takový ten typ, kterého se leknete, pokud za ním stojí veverka s kulometem. Hrdinně se postavil krtkovi do cesty. Nešel k němu, ale snažil se ho různými způsoby zastavit. Například volal:
"Občane stát!"
S nevalným výsledkem. Krtek se jen hihňal. Zkoušel také krtkovi osobní prohlídku a hledal tlačítko a mumláním: "Ty se ale nemáš hýbat, kde to sakra má vypínač?" Já ani nedokážu napsat, kam všude krtkovi sahal a kde ten vypínač hledal.
Nakonec jsme ho vysvobodili a krtka vrátili na místo, Viki jsme vysvětlili, že na krtka nemá ani, ona ani my. Kromě toho, že by se k nám nevešel.
Načež manželka udělala něco geniálního: foukla a vedle ní se roztočil větrník.
"To chci! To chci!" volala Viki.
A tak si po dlouhém a rozumném uvážení koupila větrník. Žlutý.
Ale říká se, že po její návštěvě tři zaměstnanci dali výpověď a jeden se oběsil.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
