Uhlídat sedmnáctiměsíční dítě je prakticky nemožné. Jednu chvíli si hraje jako běžné roztomilé miminko, žere vajgly z chodníku, a v druhou zdrhne do prvních otevřených dveří.
Už jsem svou dceru Viki tahal z kopírovacího centra, zeleniny, papírnictví, cestovní kanceláře, opravny bot, erotic shopu, potravin - a věřte, že přes ten otáčecí nesmysl ve vchodu to jde snadno dovnitř, ale ven se musíte plazit kolem vcházejících zákazníků, kteří se zajímají, proč má ta anakonda na hřbetě dítě.
Vždycky Viki nějak vytáhnu, i když svírá v ručkách ředkvičku a petržel nebo kondom a nějaký divný gel, protože drapne po prvním, na co dosáhne, takže se musíme vracet.
Dnešek ovšem hned tak něco nepřekoná. Přímo magneticky na ni působil červený koberec, který vedl do otevřených dveří, za nimiž se skrýval dobrodružný svět k prozkoumání, takže si to samozřejmě po něm capkala. A dveře, které si vybrala, vedly do Casina.
Bohužel se přede mne s kočárkem dostali dva Rusové. Turisté z této země jsou proslulí, že i jeden stačí, aby zabral celou pěší zónu, takže ho nemůžete obejít, protože se v Praze pohybují, jako by jim všechno patřilo. Zdvořile jsem jim naznačil, že tady nejsou v Karlových Varech, a demokraticky musím podotknout, že se tak nechovají všichni. Jen ti, kteří mají na cestu do Prahy. A které sem pustí.
Viki se nezadržitelně blížila, ale ještě nebylo vše ztraceno, před dveřmi totiž stál černoch, tak si říkám, že jí určitě zastaví. Jenže nezastavil. Jen se doširoka usmál, uklonil se té mé princezně a povídá: “Hello, litlle lady.” Já myslel, že mne klepne. Bylo evidentní, že ten afročech tam je placený jen za uvítání a je mu úplně šumák, co jde dovnitř. “Hello, metro.” “Hello, Harry Potter.” “Hello, Godzilla.”
Člověk by čekal, že osoba v jeho funkci má aspoň elementární veterinární znalosti s odchytem tvorů pod jeden metr, co se snaží dostat dovnitř, ale kdepak. Já nevím, kdybych stál ve dveřích kasína a kolem mne šlo úplně samotné dítě rok a půl, asi bych se ho na něco zeptal. Třeba: “Nebude ti uvnitř teplo v té čepičce?” “Uvnitř je to napínavé, máš s sebou náhradní plínu?” nebo “Haló, neuteklo někomu něco z babyboxu?!”
Navíc není snad vstup do kasína nějak omezen? Nemůže se tam až od osmnácti? Dobře, uznávám, že Viki vypadá starší, ale pořád je jí jen 17 měsíců, ještě jí není 18, ale nejspíš by to nepoznal ani odborník.
Nakonec jsem nechal kočárek kočárkem a vrhl se po dceři. Vrátný mne uviděl a zazubil se: “Hello. Have a nice day.” Ten chlap musel být sjetej. Kolik návštěvníků kasína se dere dovnitř s taškou plnou kojeneckých potřeb? Chytil jsem Viki mezi dveřmi a jen zavolal svou lámanou angličtinou: “Im sorry, my daughter is a gambler.” Chápavě se usmál. Jenže Viki byla již na dosah od vysněného světa a nelíbilo se jí, že ji táhnu pryč v horizontální poloze pod paží. Jako aktovku. Kopala nožičkama a i jinak hlasitě protestovala. Proti nám šel mladý pár, který podle luxusního oblečení působil velice britsky. Dáma povytáhla oči a řekla: “What’s happening?” Muž vedle ní vůbec nehnul brvou, jen pokrčil rameny: “I don't know, probably cheater.”
Jedinou dobrou zprávou je, že kočárek mezitím nikdo neukradl. A i kdyby ano, určitě by byl zloděj zachycen na jednom z 20 000 snímků japonských turistů, kterými jsme se prodírali ven.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
