Přišla za mnou skládací stolička z koupelny. Snažil jsem se dělat, že ji nevidím, protože když vidíte chodící stoličky, nevěstí to nic dobrého. Ale ona zarachotila. Tak jsem se otočil a najednou povídá: "Zaklínil se ve mně pes, není náhodou váš?" Tak jsem se jí podíval mezi nohy - asi se styděla, měla je zkřížené - a fakt byl mezi nimi Dennis. Někdo zavrtěl ohonem. Nevím, jestli stolička, nebo náš pes, nedalo se to identifikovat kvůli dokonalé symbióze.
Já vím, určitě by bylo správné dostat toho psího dědka ven, ale vemte si ten zlepšovák! Nejen přenosná stolička, ale chodící! Rybáři by mi platili, abych jim toho psa na pár hodin půjčil. Navíc, kdyby chytili něco, co se jim nehodí, byl by ve stoličce zabudovaný drtič odpadků.
Tohle je prostě Dennisův problém: když někde uvízne, chvilku se snaží prolézt, pak se pokusí to setřást, oklepe se, a pokud to nefunguje, rezignuje a kašle na to. A tak vznikají chodící stoličky.
Podmínkou výroby samozřejmě je, že nosič, v tomto případě pes, musí mít nižší IQ než stolička. Dennis tuto normu bohatě splňuje. Jeho inteligence nesahá ani po sedátko, pohybuje se někde kolem pogumovaných špuntů na nožičkách.
Stolička si právě sedla. Obyčejně se sedí na stoličce, ale zatím to nevypadá, že by tento paradox narušil časoprostorové kontinuum. I když, pochopitelně, chodící stolička je jako vystřižená z jiné reality. Nicméně musíme do naší reality započítat nezvyklou konstantu, kterou je náš pes Dennis. A ta je hodně nezvyklá. Asi jako konstanta, která si jen tak, mezi řečí, oblékne stoličku. Bohužel, nelze vyloučit ani jeho pochod myšlenek, že mu prostě byla zima a hledal něco na sebe.
Že stolička není oblečení vůbec nemá cenu vysvětlovat. Tedy, rozhodně ne zvířeti, které za vámi přijde na záchod a uvízne za splachovadlem, protože se pokoušelo protáhnout pod nádržkou. Zkuste si představit, že si tak pokojně trůníte a vyřizujete si vlastní... byznys, z levé strany máte psí prdel s vrtícím ocasem a z pravé na vás čumí dvě ohromně vyvalené oči, protože se snažil dostat ven tak usilovně, až mu to stahovalo masku. Nejde jen o to, že to zcela narušuje koncentraci vašeho biorytmu, protože peristaltika z toho pohledu chcípá smíchy, ale ta psí držka se tváří, že tlačí víc než vy!
Je pravda, že psi jsou cvičení na kde co. Hledají raněné, drogy, stopují zvěř, táhnou sáně, vodí nevidomé - nevím, kterého idiota by kdy napadlo vycvičit psa, aby za vás tlačil, ale tady to přesně tak vypadalo. S tím rozdílem, že vy když se podrbete na zadku, nevrtíte z toho ocasem.
To je na Dennisovi naprosto neuvěřitelné. Může mít akutní průjem, že už to z něj málem lítá, ale stačí, když ho podrbete a on se nechá hladit a je mu všechno jedno. To už se mi stalo miliónkrát, protože vždycky nepoznáte, co váš pes zrovna chce. Najednou za vámi přilítne a začne skákat - chce si hrát? Ne, chce srát. Ale nejdříve mu obvykle nabídnete pohlazení. A on si sedne, nechá se drbat a přitom v jeho střevech probíhá bitva o Stalingrad.
Vážně to nechápu, já přilítnout na WC a nějaká hajzlbába mě začne drbat za ušima, tak jí poseru i hodobóžovou štětku na VIP toalety. Ale u psů to asi funguje jinak. Nebo přesněji u Dennise, nemohu tak zobecňovat, Dennis jistojistě není klasickým představitelem psího druhu. On je spíš taková postavička ze zadní strany časopisů pro kočky. Tam, kde jsou kreslené vtipy.
A teď to vypadá, že stolička dostala žízeň. Dopotácela se k misce s vodou a někde pod ní se ozývá chlemtání. Možná bych jim měl pomoci. Když už ne kvůli Dennisovi, tak aspoň kvůli stoličce. Zkusím si na ní sednout, když ji zatížím, lépe se dostane ven, co je uvnitř, ať už je to cokoli. Asi to bude Dennis. Smrdí to jako Dennisův dech. Líže to jako Dennis. Ale, zvláštní, sedí se na tom úplně jako na stoličce. Na Dennisovi se sedí úplně jinak, to moc dobře znám. Stolička se totiž nikdy ani nehne a je úplně tichá, když na ní sedíte.
Dennis se pokaždé snaží zpod vás vyškrábat a dělá takové: “Huch, huch hééééép.”
No, první krok byl správný: sednout si na stoličku, ale podrbat povzbudivě psa, aby se dostal ven byla blbost. Spokojeně si lehnul. Kontroluji časpoprostorové kontinuum, protože dnes opravdu dostává zabrat. Stolička stojí a zároveň leží, zatímco na ní sedím. Moje sezení je ovšem to nejnormálnější, co se tu děje. Schválně se projděte po domě a spočítejte si stoličky, které si zrovna olizují nohy. Já jsem to zrovna obhlížel a jednu jsem našel. Je přímo pode mnou, Brrr, radši na to nemyslet. Doktor Chocholoušek naslouchá.
Najednou nějak lituji, že mám tolik známých lékařů, z nich někteří jsou psychiatři. Kterýkoli z nich by najednou mohl zavolat a jen tak nezávazně se zeptat, co dělám. A já bych musel říct: “Ale nic zvláštního, přišla za mnou stolička, tak jsem si na ní sednul, aby se dostal ven, jenže on si lehnul a usnul.” To je u psychiatrů zvláštní věc, oni moc nehledají nějaký logický význam v tom, co říkáte. Nic, co řeknete, je ani nepřekvapí. Taková chodící stolička vám může vynést měsíc v sanatoriu. Možná dva, když pije z misky. A nepolepšíte si, když přijdete i s důkazem předmětným, protože pes s oblečenou stoličkou je stejně diagnosticky významný, jako kdybyste před sebou tlačili na provázku kartáček na zuby.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
