Oblékání dvouletých dětí je hotové peklo. Ani tak nemluvím o tom, že tak malé dítě jen tak nepřivoláte, aby se obléklo, ale musíte si na něj počíhat, pak odstřelit a přibít ke stěně. Vůbec nehorší je jejich schopnost růstu tělesných výčnělků, ta mne přivádí k šílenství.
A nejstrašlivější je zima, kdy musíte narvat prcka do děsivé spousty oblečení. Třeba dám malé prstovou rukavičku. Nasadím – a prásk! 7 prstů. Fakt nekecám, netuším, jak to dělá, ale skutečně tam jsou. Teď stojím před volbou, jestli ustřihnout jeden prst z rukavic po dědečkovi osmiprsťákovi nebo treperendě ufiknout ty dva.
Když se tedy odhodlám, najdu nůžky, malá se ani nebrání, sundám rukavici a: 5 prstíků. Jako ona to dělá schválně! Tak znovu nasadím rukavičku – a prásk! 3 prsty! To by mě jeblo! Copak je to E.T.?! Hledám a nic, opravdu jen 3 prsty. Třeba paleček vůbec nemá. Zase si říkám: "Že bych to při nasazování nějak urval nebo co?"
Upřímně, občas se mi to stane i si jinými materiály, ale u dcery si snažím dávat pozor. Tak zničeně sundám rukavičku, že jí tam našiju aspoň slané tyčinky, hlavně aby maminka nic nepoznala – a prásk: 5 prstů! GRRR!
Potom zase dávám roláček a hlava mi vyleze z rukávu. To je na skok z okna. Chápete, že jí normálně naroste z ramene hlava?! A ještě se hihňá! Tak jí vrazím zpět, znovu hledám a prásk: nikde nic!! To dítě dočista ztratilo hlavu a jen tam tak bezhlavě tancuje, protože klidně nepostojí. A zase se hihňá, nemám tušení čím...
Tak roláček sundám a prásk: hlavička je tam. Sice trochu pocuchaná, jednu ucho na krku a druhé na temeni hlavy, na hlavě je pár lysinek, ale je tam. A bohužel musím znovu, i když bych radši dělal opylovače masožravých rostlin. Nasadím rolák a prásk: 3 hlavy!!
Váhám, jestli je to blíž k oknu skočit nebo do koupelny se utopit. A všechny tři se hihňaj!! Mám místo své holky dráčka. Budu muset nejméně dvě setnout a netuším, které jsou ty navíc. Tak si přinesu z kuchyně ten největší nůž, i sekáček, kdyby byl krk moc tuhý, sundám roláček a prásk: JEDNA HLAVA!! GRRRUUÁÁÁ! A JEŠTĚ SE HIHŇÁ!
Jednou jí prostě narvu do povlaku na peřiny, vystříhám otvory pro všechny její končetinky a hlavičky, nasadím na ně všechny čepičky, co kde najdu a bude pokoj! A pak se postavím s ostatními otci, co jsou nuceni oblékat své ratolesti, do fronty na pistoli.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
