Viki kamarádka bude mít svátek. "Já bych jí chtěla dát kytičku," poprosila Viki, tak jsme šli do květinářství. Nerad tam chodím, ne že by se mi uvnitř nelíbilo, ale cítím se trapně, protože poznám jen růže a to ještě ne vždycky. Sem tam nějakého tulipa. Celkově razím univerzální označení pro rostliny v těchto prodejnách "nějaký květin".
Květinářka byla moc milá, když jsem vysvětlil, že bychom chtěli malou kytičku pro kamarádku k svátku, zeptala se: "A jaké květiny by v ní měly být?"
A bylo to tu. Jak to mám vědět? Poznala mé rozpaky, tak ještě zkusila: "A v jaké cenové relaci by to mělo být?"
Zase jsem byl ticho. Já vážně ve škole chyběl na hodině "Cenové relace kytiček čtyřletých capartů kamarádkám k svátku".
"Tak sto padesát?" nabídla.
Přikývl jsem. Dal bych i 500, kdyby se neptala.
"Tak jakou vybereme?" zeptala se řečnicky a začala vázat pugéta.
Viki však otázku vůbec nebrala řečnicky. Hned ukázala: "Tuhle!"
Pochopitelně. Ten největší lodyh, co v celém krámku našla. Nějaká zmutovaná slunečnice. Takový deštník pro celou tramvajovou zastávku.
"Ale ta je moc velká na malou kytičku." snažila se jí výběr rozmluvit a to je vám zvláštní, malé holčičky se nedají. Stejně jako velké ženy.
"Já bych chtěla tuhle."
Květinářka se podívala na mne. Bezradně jsem přikývl. Dělejte si co chcete, já tu jen stojim a snažím se imitovat uschlej fíkus.
Lodyh přišel tedy do středu
"kytičky". Budeme doufat, že u oslavenkyně projde dveřmi. Květinářka začala opět vázat.
"A tenhle lísteček." řekla Viki a ukázala na nějaký list banánovníku, pod kterým se, když ještě rostl na palmě, schovávala celá vesnice.
"To je nápad, dokonale se k tomu hodí." usmála se květinářka. Byla úžasná. Ano, lodyh a list banánovníku vypadaly, jako by tvořily jediný květin. Možná to tak i rostlo, co já vím. Ale spíš vznikal takový pugétový Frankenstein.
"A teď nějakou trávu." navrhla květinářka.
"Tuhle! Ta se mi líbí!" poskakovala Viki. U vázy s dvoumetrovými liánami, ve kterých se schovávalo několik vyděšených pygmejů.
Malinká kytička začínala připomínat teleskopy ALMA v poušti Atacama, kterými NASA poslouchá vesmír. Včetně kabeláže.
"Ještě tyhle zvonečky!" objednávala si Viki. Tentokrát opravdu malinké zvonečky. Drobounké, na lodyhovi vůbec nebyly vidět, vlastně spíš vypadaly, jako nějaký parazit na banánovníku, ale květinářka neřekla nic a ochotně jí to tam zapíchla.
"A taky tohle." ukázala Viki na nějakou větev z uschlé jabloně ještě s křížalama.
Květinářka chvíli vypadala, že jestli to tam dá, tak se potom půjde oběsit, přesto se pak zase usmála a vyhověla Viki. Trochu větev nalámala. Až květin uschne, budou si moci na zbytku upéct buřty.
"A teď to hezky převážeme." řekla květinářka a odmotala dvacet metrů stuhy.
Potom ještě zabalit do role papírů a Viki dostala svou kytičku. Zaplatil jsem, bylo to o něco dražší, myslím, že mi naúčtovali i náhradní střechu pro vesnici a nový domov pro pygmeje. Prohýbala se pod ní, paní nám otevřela oboje dveře z obchodu a vyšli jsme ven.
Všechny satelity na okolních domech se začaly propadat hanbou. Ani to nevypadalo, jako když si malá holčička nese kytičku z květinářství, spíš to vypadalo, jako když vyvážejí kompost.
Kamarádka Viki tedy dostala kytičku k svátku, ovšem, kde na to sehnali vázičku, netuším.
Já bych nejspíš ten Frankenstainový květin položil na podlahu, pustil vodu a utekl z bytu.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
