Testováno na tátovi: Čertík Viki

Nikdo se nehlásil.
"No, víte, jak to chodí? Kdo byl hodný, toho anděl pochválí, a ode mne dostane něco dobrého. A kdo zlobil, toho si čert odnese do pekla!" pomrkával na ně Mikuláš zarostlý bílým plnovousem a poklepával při tom berlou.
"Já chci do pekla." ozval se najednou jeden kluk. Mikuláš sebou trhl. To se mu ještě nestalo. I rodiče vytřeštili oči.
"Já taky patřím do pekla!" přidala se holčička hrdě a musím říci, že s maminkou to málem švihlo. Tohle neslyšíte od děťátka každý den. Mikuláš z toho až vyhekl a rozevřela se mu ústa. V bílém plnovousu zel velký otvor.
Viki udělala jen: "Hehehéé." Znělo to velmi uspokojeně.

Na Mikuláše se ve školce převlékají, někdo za čerta, někdo za anděla, někteří jsou i Mikuláši... Viki letos poprvé byla čert.
"A hele, kolega!" zamával Čert na Viki, která sice byla normálně oblečená v bundě, čepici a rukavicích, nicméně ji stále prozrazoval načerněný obličej, rohy na čepičce a vzadu měla i chlupatý, červený ocas.
Mikuláš vážně zvedl prst: "To určitě ne, do pekla přece nechce nikdo, tam je horko a chodí tam jen zlobiví lidé."
"To teda ne. V pekle je to skvělý, pořád se tam hraje a je tam i spousta bonbonů!" oponoval kluk.
"A v nebi se pořád zlobí a perou se tam a všechno rozbijou." přidala holčička. Viki jen opět udělala spokojené: "Hehehééé."

Dobře, zde je třeba zmínit, že později jsme se dozvěděli, jak ve školce vznikly dvě skupinky, které si hrály. Holčičí, co si hrály spolu i s klidnějšími kluky a říkali tomu peklo, protože skupinku vedla čert Viki, jelikož je ve školce už jedna z nejstarších. A pak chlapecká část, kde zřejmě byl nějaký ten anděl, Mikuláš a kde se řádilo a to prý bylo nebe. To ovšem Mikuláš netušil a konsternovaně se obrátil ke svému čertovi a andělovi: "Fakt? Něco se změnilo? Mě to ještě učili takhle, že peklo je špatné a nebe dobré."
Čert pokrčil rameny a zamumlal, že doma už dlouho nebyl. Anděl něco nepřítomně ťukal do mobilu a prohlásil, že nebe je samozřejmě plné hodných dětí.

"To tedy není, Péťovi natrhli křídla a Viki pořád tahali za ocas." řekla holčička.
"A v pekle mi pomohli postavit dálnici! A bylo tam i zoo a dostal jsem čokoládu." přisadil si chlapeček.
Mikuláš se poškrábal ve vousech, zjevně úplně zmatený. Rodiče se po sobě dívali. Něco bylo špatně, moc špatně...
"Tak... Já si asi zapomněl vyzvednout na začátku šichty leták s výlukama... Ale co se teď dělá s hříšníky? Jestli se neposílají do pekla?"
"My je posílali do nebe." oznámila čert Viki nezúčastněně. "Když neposlouchali a zlobili, tak jsme jim říkali, ať jdou do nebe, protože u nás v pekle žádné praní a křičení nechceme."
Profesoři eschatologie se právě kdesi probudili ze zlého snu, který nedokázali pojmenovat, jen si byli jistí, že je někde něco špatně, moc špatně...

Vedle mne podpírali rodiče jeden druhého, matka potichu štkala: "Až se babička dozví, že její vnučka chce skončit v pekle, a navíc si tam chodí hrát, tak už nás dočista vydědí."
"Ale neboj," konejšil ji otec "tu klepne, jak to uslyší, ani nestihne dojít k notáři."
"Takže vy teď, ďáblové, stavíte dálnice?" zeptal se na půl úst nenápadně Mikuláš čerta a ten, aniž by spustil oči z Viki stejně odpověděl:
"Tak výstavbu dálnic u nás by to hodně vysvětlovalo... Jel jsi někdy po dé čtyřicet sedmičce?"
"A ty přestaň klepat pořád do mobilu a radši zjisti, co se vám to děje v nebi?!" hodil Mikuláš doprava k andělovi.
Ten stejně nepřítomně zamumlal, že zrovna posílá Bohu esemesku.

"Dobře," nadechl se Mikuláš, takovou skupinu dětí ještě nezažil "tak kdo zlobil celý rok, ten půjde tady s andělem, a kdo byl hodný, bude moci jít tady... s čertem.. do pek..." odkudsi z rukávu vylovil kapesník a otíral si orosené čelo "...pekla."
Trochu sklonil hlavu a vzdychl: "Bože, bože, to je čurbes, to za mého mládí, ve čtvrtém století, nebývalo..."
"Jó! Jó!" začaly jásat a poskakovat děti radostně a mávaly čertovi. Ten už byl tak zpitomělý, že mávání opětoval a mile se usmíval, na nějaké "Ble, ble, ble!" úplně zapomněl.
"To teď jako budeme Toníčkovi hrozit andělem?" podivil se tiše jeden tatínek.
"Jestli si neuklidíš, přijde si pro tebe anděl a odnese tě do nebe!" zkusila si jiná maminka a nešťastně rozhodila rukama: "Jsem jediná, které to přijde prostě divný?"

Zatímco děti dostávaly od šťastného čerta dárečky, který vůbec nebyl na takový druh popularity zvyklý, Mikuláš si už utíral obličej i fousama a anděl konečně schoval mobil, načež se rozhlédl a zjistil, že je bez práce.
"Proč rozdává sladkosti čert?" mrmlal nespokojeně.
"Všechny chtějí do pekla, všechny..." bědoval Mikuláš a Viki s čokoládou v ruce udělala své spokojené "Hehehééé."

Rozešli jsme se domů s pocitem, že něco je někde špatně, moc špatně.
Mikuláš zamířil k nejbližší lékárně pro paralen.
V nebi zrovna četli esemesku, která otřásla celou klenbou. A za vše mohla čert.
Čert Viki.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.