Testováno na tátovi: Zřejmě slušnej oddíl

Přišel trenér, shromáždil si houf dětí a začali prostým skákáním na jedné trampolíně. Když přišla na řadu Viki, zřejmě s té velké chvíle, kdy se na ni všichni dívali, předimenzovala odraz a rozskákala se tak, že se její postavička najednou vymrštila až nad polstrovanou, vyvýšenou plochu, které se pokusila během kotrmelce ve vzduchu zachytit rukama, ale letěla dál, na druhou trampolínu, kam dopadla překvapivě celkem skvěle na nohy, opět odraz a letěla na šikmou trampolínu na boku, která ji pinkla zpátky, až se zastavila v sedě.

Nebylo to nijak nebezpečné, všude bylo tlusté polstrování a jakýkoli i špatný dopad byl perfektně ztlumen, jen to bylo zcela nečekané. Všichni zírali. Já také. Tohle s dětmi dělá přílišné nadšení. Ze skupinky se ozval nesmělý potlesk a několikeré "wau", což byl pravděpodobně důvod, že Viki přestala sedět s vykulenýma očima, co se to s ní stalo, vítězně vztáhla ruce a začala se chechtat. Všichni se dívali na trenéra, který viditelně znervózněl, asi jako učitel, co má ve třídě génia, ale sám je jen o dvě lekce dopředu.

"No co, co?" rozhodil trenér rukama. "Zřejmě slušnej oddíl."
Už jste někdy vyprskli smíchy uprostřed výskoku? Já se málem zabil. Kultovní hláška pro mne získala úplně nový rozměr.
Trenér jí podal ruku, zvedl ji a pronesl: "Viki, ale my jsme začátečníci, to tě špatně zařadili, tady se budeme teprve učit základy a...." pak mávl rukou a šel na recepci. Po chvíli za mnou přišla recepční, jestli je Viki opravdu začátečník. Potvrdil jsem to, protože to bylo jednodušší, než vysvětlovat, že Viki sehrála živý pinball a ty trampolíny si s ní dělají co chtějí. Rozhodně byla ze všech nejmenší a nejlehčí. Recepční se podívala k trenérovi, ale pak také mávla rukou a vrátila se na recepci.

Skupinka se přesunula na další trampolíny, kam jsem neviděl, ale zase se střídali a jediné, co jsem zaslechl, když přišla na řadu Viki, jak trenér říká: "A teď tady ta opice z Humberta..."

Po deseti minutách přešli k trampolíně u nafukovacího polštáře. Hodně dětí už umělo otočku ve vzduchu, když přišla na řadu Viki, pořád jen skákala a ne a ne se odrazit. Trenér ji popohnal, tak tedy nějak skočila.
"To bude lachtan." zavolal trenér a Viki letěla s rukama dopředu, jako by házela placáka. Náhle začala máchat rukama, jak se snažila zachránit a trenér přidal: "A hele, lachtan s kraulem."

Viki dopadla na obličej do měkkého polštáře, trenér jí zase pomohl ven a ještě napomenul: "Ale tohle je kroužek pro nováčky, ne exhibice."
Potom všechny děti obklopily Viki a chtěly naučit lachtana s kraulem, trenér vyhlásil přestávku na pití.

Na dlouhé trampolíně měli delší výklad, Viki seděla jako žába, poslouchala, když tu vedle ní doskočil jeden kluk, až jí to vykoplo trochu do vzduchu, ale zase dopadla do své pozice "žába na prameni". Trenér to zahlédl jen koutkem oka, protože byl otočen zády a vyhekl: "Cože?! Ze sedu? To neni možný..." Čupl si jako Viki a pokusil se rozskákat, patrně získal dojem, že Viki udělala obrat, ale neměl šanci to dokázat. Po chvíli to s vrtěním hlavou vzdal a bručel: "No, je lehká..."

Při skocích do molitanové jámy sice Viki nijak obrtaností neexcelovala, ale vím, že byla jediná, která trenérovi přinesla pět molitanových kostek. Což ho nijak nepotěšilo a vyhlašoval, že se má skákat dovnitř a nic by nemělo skákat ven.
Tak jen nevím, jestli ještě máme chodit na druhou lekci, protože Viki je... Zřejmě slušnej oddíl.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.