Chystám se ráno pro čerstvé pečivo. "Kam jdeš, tati?" zavolala na mne čtyřletá Viki, ještě v pyžamu. Jako obvykle se jí nechtělo z postele.
"Do školky."
"Ale já ještě nejsem!"
"To je tvoje chyba, už je pozdě, máš už být dávno umytá, nasnídaná... Přece na tebe nebudu pořád čekat."
Nechal jsem ji vykuleně sedět s otevřenou pusinkou vedle babičky a odešel.
Vrátil jsem se s rohlíky a Viki hned přiběhla.
"Já úplně zapomněl dítě," vysvětlil jsem.
Viki se zachechtala a plácla se do čela. "Teda tati, ty si tldlo."
Podíval jsem se na ni. Pořád byla v pyžamu.
"Ale tebe nechci, stále jsi se nepřevlékla, jdu si nějaké udělat do kuchyně."
Viki zase překvapeně zamrkala, ale konečně začala hledat oblečení. Po chvíli zvědavě přiběhla do kuchyně: "Už máš nějaké dítě hotové?"
"No jo, udělal jsem jednu holčičku z cukru, ale polila se čajem a rozpustila se. Navíc ve školce říkali, že je na ně moc sladká. Hrál si s ní jen jeden chlapeček, jmenoval se Inzulín."
Viki spokojeně zatleskala a odešla.
Když se dovařila voda, přiběhla znovu.
"Už máš uvazené dítě?"
"No... Chtěl jsem nějaké zdravé, hodně bio, tak jsem udělal jedno bez soli a bez tuku, ale ve školce se jim zdálo nějaké neslané, nemastné., tak mi ho vrátili."
Viki si poskočila a hihňala se. Už měla na sobě tričko.
Donesl jsem jí snídani. Byla oblečená a způsobně čekala u stolečku. Hned se zajímala: "Tak máš dítě do školky?"
"Ani se neptej," mávl jsem rukou. "Upekl jsem jedno jako sušenku, ale ve školce se jim zdála moc křehká a prý by mi drobečka vrátily jako drobečky. Budu muset jít zase s tebou, jsi nenahraditelná."
Viki se na mne zazubila a několikrát kopla nadšením do stolečku. Zakousla se do snídaně a s plnou pusou řekla: "Tak já dneska estě pudu a pak ňákou hojčičku uvazíme, jo?"
Slíbil jsem jí, že hned po školce půjdeme nakoupit ingredience. Doufám, že Vitana dělá Golema v prášku.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
