První den školky, poslední rok. Bylo pozdní odpoledne, starý, obtloustlý dopravní inspektor seděl na své židli a mávl na další dítě, aby si přišlo udělat test z bezpečnosti silničního provozu. Viki si nadšeně sedla, s příkladně rovnými zády a čekala, co se bude dít. Pan inspektor již byl zjevně unavený po celém dni, tak mechanicky probíral jednotlivé otázky z obrázku, kdo co na něm dělá špatně nebo dobře.
"Takže tenhle cyklista? To je dobře nebo špatně?"
"To je špatně." odpověděla Viki zamyšleně.
"Ale co je na tom špatně? Má zelenou, jede v cyklistickém pruhu a správně ukazuje, že bude odbočovat," mlaskl dopravní inspektor nespokojeně.
"Jenže jak má nataženou ruku, tak všichni tady, co čekají na přechodu, tak když pojede kolem nich, tak dostanou facku," stála si na svém Viki.
Inspektor se nadechl, načež se zarazil, posunul si brýle a zadíval se zblízka na obrázek. Pak začal kuckat, narovnal se, popadl papír a zamával na asistenta, který vedle obsluhoval motoristický trenažér: "Hele! Víš, co se stane, až tenhle cyklista pojede kolem těchhle na přechodu?" Zavolal hřmotně, celý rozjařený.
Kluk na to mrkl a zasmál se: "Plesk! Plesk! Plesk! To mi připomíná toho chlapa, jak se ve vlaku vyklání z okýnka a povídá: Tady někde mají být ty tři bet- bet- betonový sloupy." Při tom začal pohazovat hlavou, jako by pokaždé dostal ránu.
Dopravní inspektor dál kuckal, sundal si brýle a otřel si kapesníkem oči.
"Výborně, holčičko, máš extra bod, toho si ještě nikdo nevšiml. Ale jinak je to správně, viď?"
Viky přikývla.
"A co tady ten pán na kolejích?"
"To je špatně."
"A proč?"
"Protože přejezd svítí a cinká a jede vlak a nesmí se přecházet."
"Výborně, jinak se stane co? Jinak ho vlak srazí." odpověděl si sám, jak odpovídali zjevně všichni.
"Jinak lokomotivě znečistí nárazníky." odpověděla Viki.
Očička za brýlemi dopravního inspektora se prudce vyvalila. Viki si to vyložila jako nesprávnou odpověď, okamžitě napřáhla ruku, ukázala na mne a zavolala: "To říká táta! Na každém přejezdu!"
Udavačka. Schoval jsem se za manželku.
"No, to ano, to taky, vlaku se toho o moc víc nestane," kuckal inspektor a znovu si utíral oči. "Ale ten chodec bude..."
"Bude mít bebí." doplnila Viki snaživě.
Dopravní inspektor skryl tvář v dlaních. Z nich zafuněl: "Bože, tohle je materiál." Potom se zhluboka nadechl a řekl: "Dobře, máš další extra bod." Trochu se otočil ke klukovi u trenažéru a pronesl: "Protože každý se stará o bezpečnost chodců a nikdo nemyslí na lokomotivy a jejich znečištěné nárazníky."
Kluk začal bušit hlavou do volantu.
"Tak a co tady nám řekneš? Děti si hrají na silnici." poposedl nedočkavě.
"To se nesmí."
"Správně," pokývl hlavou, "obvykle se to nesmí, ale vidíš, tady je značka, která znamená, že to je obytná zóna, to znamená, že tam si mohou děti hrát i na silnici a řidiči..."
"...je můžou přejíždět." doplnila Viki s přemýšlivým pokyvováním hlavou.
Dopravní inspektor opět schoval hlavu v dlaních. Potom vytáhl vizitku, dal jí Viki a řekl: "Víš ty co? Až budeš dělat řidičák, určitě mi zavolej. Sice už budu asi tou dobou mrtvej, ale zkus to, třeba to vezmu a jestli tě má někdo pustit na silnice, tak chci být u toho."
Nakonec ještě přišly testy z dopravních značek, měl jsem pocit, že obvykle se probíraly jen ty základní, ale když Viki u značky "nerovnost na silnici" odpověděla, že to je "Pozor prsa", ale správně věděla, že to znamená, že budou na silnici boule, rozhodl se, že jich probere mnohem víc. Od manželky jsem se při každém dloubnutí dozvěděl, že už nesmím dceru učit značky. Jako že třicítka znamená omezení rychlosti a ne věk řidičů a neříkat dítěti, že babička musí jet jinudy. Nebo že když je u mostu značka "4,5 tuny jediné vozidlo" tak taky musíme jinudy, jelikož dohromady nemáme ani tunu a teta Maruška zrovna zůstala doma. Ale musím říct, že vysvětlení značky "kruhový objezd", kdy musíte jezdit pořád dokolečka, dokud se nepoblejete, vymyslela úplně sama!
Každopádně Viki byla jediné dítě, které v osmnácti otázkách získala 20 bodů!
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
