Rozsvítil jsem Viki domeček pro panenky. "Tak, tati a teď musíš dělat všechno to, co dělá tatínek v domečku," prohlásila dcera. Mrkl jsem do ložnice, panáček tam ležel na posteli. To zvládnu. Švihl jsem sebou na postel.
"Ne, tati, musíš být přikrytý a mít hlavu na polštáři." urovnala Viki panáčka. Tak jsem se synchronizoval se situací v domečku pro panenky. Tatínek si tam nežije špatně. Polehávat si uprostřed dne. Nádhera!
Přišla manželka, podívala se na mne: "Je ti špatně?"
"Ne, táta musí dělat to, co dělá tatínek v domečku." hlásila hned Viki. "A ty, mami, jsi ve vaně."
Maminka k sobě opatrně čichla a řekla: "No, proč ne?"
Uvelebil jsem se na polštáři a řekl Viki, aby mne informovala, kdyby tatínek z domečku šel třeba do kina nebo na ryby, abych nezůstal pozadu. Slíbila, že mi řekne. Ale nešel na ryby, šel se dívat na televizi. Tak jsem musel taky. Měl jsem sice dost práce, která na mne čekala, ale co se dalo dělat, prostě jsem se musel dívat na televizi. Tatínek v tom domečku má lepší život než já.
Maminka volala z koupelny, jestli má maminka v domečku ve vaně pěnu, Viki řekla, že jo a spousty, což manželka kvitovala a ještě se zeptala, jestli tam má i sklenku vína. Viki řekla, že ne. Tak se maminka zeptala, jestli by ji tam nemohla nějaké dát. A Viki to zařídila.
"
Paráda!" výskala maminka
"Tohle je lepší než věšet to doprané prádlo, co jsem měla v plánu. Já asi v domečku zůstanu."
Zavolal jsem na ženu od televize, že jsem o tom již také uvažoval a zeptal se Viki, jestli by nemohla něco přihrát i tatínkovi v domečku k tomu filmu. Dostal sušenky. A také skleničku vína, no prostě nádhera!
A pak najednou přišla tchyně. Než jsme stačili dovysvětlit, že nemáme rodinnou pohodu, ale jen děláme, co se děje v domečku pro panenky, ozvalo se z dětského pokoje žuchnutí.
"Viki, jsi v pořádku?"
"Jó!" zavolala Viki "Jen mi spadla babička. Z druhého patra. Ona mi špatně drží na balkoně.“
Vstal jsem od televize, otevřel dokořán okno a pokynul tchyni: "Tak pojďte, maminko."
"Co? Cože?" divila se.
"No všichni jsme museli. Co se stane v domečku pro panenky, musíme dělat i my." odpověděl jsem a ještě já blbec přidal, ať jen hezky hópne a nepodvádí s košťátkem.
No, a pak jsem najednou seděl na dvoře s naraženým zadkem, tchyně za mnou zavírala okno a volá na Viki, aby babičce v domečku uvařila kafíčko a posadila jí do křesílka.
Vážně. Tatínek v tom domečku pro panenky se má lépe než já. Jemu tchyně hópla.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
