Masáž bolavých zad je tak příjemná! Tentokrát se zapojily i malé dětské ručičky a pomohly mamince roztírat ledový masážní krém, i když jsem je ani necítil. Zato jsem cítil, jak se mi začínají prokrvovat záda, jako by si někdo na nich založil ohniště. Ale bylo to příjemné, včera jsem to s tréninkem opravdu přehnal.
Viki si šla hrát vedle do pokoje, zvedal jsem se těžce z postele, když se odtamtud ozvalo: "ÁÁÁÁÁ! PÁLÍ! PÁLÍ! PÁLÍ!"
Šli jsme s Káťou vedle a tam spatřili Viki, jak pobíhá sem a tam s nosánkem zdviženým vzhůru, jako by se snažila nachytat do dírek trochu vzduchu.
"Viki..." začala maminka varovně "jestlipak sis umyla dvakrát ručičky, jak jsem tě poslala?"
Viki se na chvíli zastavila. Přesněji řečeno začala klusat na místě, stále se zdviženými nozdrami. A přes ně vykulovala dvě vylekané oči.
"E-he." odpověděla neurčitě.
"A nedloubala ses těma neumytýma roukama navíc v nosíku?"
"E-he." odpověděla Viki a opět to mohlo znamenat cokoli. Opět se rozeběhla.
Maminka šla s Viki do koupelny vymýt pobíhající chobot, ale moc velký efekt to nemělo. O chvíli později jsem totiž Viki našel, jak si pumpičkou na balonky pumpuje nosní otvory, jako by si chtěla nafouknout hlavu. Chvíli jsem ji pozoroval, byl to totiž úžasný pohled. Přestala.
"Co je? Já si jen tak hraju."
Odmítala přiznat cokoli.
Otočil jsem se a odešel, Jen co jsem zmizel za skříní, zase: "PUF-PUF-PUF. HÉP-HÉP-HÉP!"
Za pár minut se vedle zapnul vysavač. Přijdu tam, Viki sedí na koberci s hubicí na čumáku a zase: "Cho je? Há vycháfám."
Chtěl jsem jí poradit, že na to jde špatně, ale pak jsem mávl rukou, evidentně má svou osvědčenou techniku.
Když zvuk vysavače ustal, šel jsem se podívat, jak máme uklizeno. Viki seděla na židličce u svého stolku, kreslila si, z jedné dírky jí visela vařečka, z druhé kvedlačka. Podívala se na mne. "Už je to dobrý." povídá.
"Ty vaříš?" zeptal jsem se.
"Ne, já kreslim," řekla udiveně, ukázala na rozkreslený obrázek a z jedné dírky jí vypadla kvedlačka. Zasadila ji zpátky, jako by se nechumelilo.
"Budu dělat polívku, pomůžeš mi jí zamíchat?" nadhodil jsem.
"Tak jo." prohlásil velmi zvláštní domorodec s kuchyňským náčiním v čumáku, zvedl se a šel do kuchyně.
Tak já vážně musím dělat polévku. Prostě proto, abych viděl, jak bude míchat.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
