Tvoříme z modelíny. Manželka připravuje oběd, takže jsem byl k modelování s tříletou dcerou odsouzen já. I přesto, že neumím kreslit a pro ruční práce nemám už vůbec žádné nadání.
Jako správný ajťák jsem si nejdříve vygooglil, co jednoduchého se tak dá z modelíny vytvořit, a okamžitě jsem zjistil, že svět je plný vysoce kreativních umělců. A já jsem evidentně debil.
Viděl jsem dokonalého kocoura Garfielda, víly a princezny, draky, žirafy v plných barvách nebo Tygra z Medvídka Pú. Já sáhl na dno svých kreativních schopností a podařilo se mi vymodelovat makaron. Ale po zralé úvaze jsem se rozhodl, že zkusím ještě chobotnici. Jakmile jsem přidělal první chapadlo, zastavila se u nás maminka a tiše se mě zeptala, proč dělám spermii. Jen jsem zavrčel, že taky nemá nadání a nepozná můj výtvor. Znovu přišla, když jsem vymodeloval další chapadlo a připatlal ho.
„Jé, hele Viki, hlava mravence, ten má ale dlouhé tykadla!“ Řekl jsem, že to není mravenec. Toho bych totiž nesvedl. Tedy, jednou jsem ho zkoušel, ale nevěděl jsem, kolik částí těla vlastně má, a vyšla mi z toho housenka. Káťa přišla při dalším chapadle a vyjekla: „Hele, Viki, Sputnik jedna!“
Prohlásil jsem, že to není Sputnik, protože ten měl dva páry dipólových antén. Při dalším chapadle se ke mně opět manželka naklonila a prosebně se zeptala, že to určitě není chlamydie nebo bakterie E.coli. Řekl jsem, že to je chobotnice a udělal jí oči a pusu. Vypadala šťastně. Hodně šťastně, myslím, že jsem měl moc modelíny na pusu, takže se usmívala od ucha k uchu, evidentně měla pod vodou dobré hulení.
Bohužel, když si s ní Viki hrála, tak jí upadlo jedno oko a manželka se o něj opřela. Takže pak měla jedno oko a lívanec. Ale vůbec jí to nevadilo a pořád se chechtala. „A vono se uvidíííí, he héééé!“ Viki vedle se pořád hňahňala s valounem hnědé modelíny a podařilo se jí úplně rozplácnout kus zelené, kterou tu hnědou přikryla. Nevím, co tvořila, protože to nechce prozradit. Ale vypadá to jako hovno pod lupenem. Asi bude po mně.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
