Testováno na tátovi: Stýskání

Pro jistotu jsem zkusil všechno: popohnal jsem ji, povzbudil, pochoval, změřil teplotu, a abych nic nezanedbal, tak jsem jí ještě vynadal. Od té doby, co začala vnímat tzv. "odloučení", stává se, že se prostě náhle zastaví, rozbrečí a pak z Viki vypadne: "Mně se stýská po babičce..." Chvíli trvalo, než vůbec postihla, co se s ní děje a že se jí stýská.

Dnes to vyhrála maminka, po které se jí stýskalo. Já si nemyslím, že se jí opravdu zrovna stýská po někom konkrétním, malé děti zkrátka něco cítí a pak losují, co se jim asi děje. Na koho si vzpomene první, vyhrává.

A taky že jo. Volali ze školky, že Viki sedí v křesle, pláče, že jí bolí hlava. To už je zpřesnění. Myslím, že jsme to včera přetáhli, byli jsme v herně a řádili až dlouho do večera.
Vyzvedl jsem Viki ve školce, vzal ji na ramena a vzdychl: "Musíš víc přemýšlet, Viki, co ti je. Stýskání po mamince je úplně něco jiného, než když tě bolí hlava. Prostě ti bylo blbě a nebyla to maminka. Když to neřekneš, nepoznáme to."

Viki doma znatelně pookřála, začala si hrát, až přišla babička. Viki hned vyskočila, běžela ke dveřím, skočila matce rodu do náruče a volala: "Babi, já jsem nemocná, ale mně se nestýskalo, mně je blbě z maminky!"
Slyšel jsem to až do pracovny a maminka, co zrovna dělala něco v kuchyni, to bohužel také zaslechla. Pomalu dokráčela až k Viki a zeptala se tím lebkou pronikajícím hlasem, jaký umí jen ženy: "COŽE?"

Viki ještě pokračovala: "Já myslím, že se mi včera taky nestýskalo, to mi z tebe, babi, asi bolela hlava!"
Ozvalo se druhé: "COŽE?"
Vědci se stále rozcházejí v názoru, zda je COŽE? hrozivější od manželky, nebo od tchyně. Naprosto se však shodují, že smrtelně děsivé je to, když se COŽE? ozve od obou. Odborně se této katastrofě říká "kataklyzma".

Jen jsem zavrtěl hlavou. Člověk žasne, co se prckům odehrává v hlavě a jak to dokáží zmotat, ještěže nevyplácla něco o mně. Zvedl jsem se, abych vše zahrál do autu dříve, než to zase odnese věčně nevinný manžel a zeť.
Došel jsem do předsíně ve chvíli, kdy se Viki ke mně obrátila, ukázala na mne a jasně prohlásila: "To mi říkal táta."
Ale doprdele.
Tohle se může stát jen mně. Tak krkolommná situace, to načasování, my muži jsme opravdoví chudáci.

"Ale neříkal..." vyhrkl jsem v panice. Tři ženy pohromadě a proti mně, dokážete si představit něco horšího?
"Tak povídej..." nadhodila manželka.
"To jsem zvědavá." řekla tchyně a postavila malou na zem.

A já blbec opravdu horečně přemýšlel, jak to vysvětlit, místo abych přemýšlel, jak vyskočit z okna, aniž bych si zlámal nohy, a kde nejrychleji sehnat letenky do Tijuany. Ženy totiž v takové chvíli nedávají prostor pro obhajobu, ony dávají velkoryse prostor pro poslední slova před smrtí. Zpravidla velmi ošklivou. V očích měly sice tázavé pohledy, ale asi jako vesničané, co zrovna svrhli oběť do nitra sopky a pozorují, jak dlouho poletí…

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.