Testováno na tátovi: Logopedické cvičení

Vydechl jsem a sesul se na lavici.
"Co je tati?"
"Ale nic, jen se mi strašně ulevilo, že nemáš nějakou smrtelnou vadu řeči."
"To je?" zajímala se a vypadala, že docela lituje, kdyby se třeba víc snažila...
"Takže už umíš říct: Tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček přestříkalo přes tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných střech?"
"To je moc dlouhý." vzdychla Viki.

"Tak třeba: Byl jeden Řek a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek, a já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek kolik je v Řecku řeckých řek."
"To mi přijde ještě delší." vzdychla znovu, jakou to má s rodiči práci.
"No dobře, dobře," řekl jsem shovívavě "Tak tohle: Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte."

Viki přišla až ke mně, poplácala mne na koleno a tiše sdělila: "Takový blbosti já neříkám."
"Mařeno, řekni Ř!" vzpomněl jsem si na další cvičení. "Nefeknu, fofechu, ty by fef mi fechtal."
Viki pokývala hlavou a podotkla. "Tati, ty bys měl taky navštívit paní doktorku."
"Tak co aspoň: U Řezáčů řinčel řetěz při řezání řezanky?"

"Tati, já nevim, o čem jste se bavili ve školce vy, ale my se teda o tomhle nebavíme. K čemu mi tohle všechno bude?"
Zastyděl jsem se. Jsem z generace, kdy pedagogové tvořící učebnice byli přesvědčeni, že cizojazyčná část světa umírá touhou promluvit s námi o práci na školním pozemku. Potom jsem dospěl a zjistil, že nikoho z cizinců to ale vůbec nezajímá, a přitom to bylo jediné téma, na které jsem byl schopný konverzovat.

"Tak řekni cokoli na Ř. Třebááá... Žížala."
"Žížala? Žížala neni na Ř, žížala neni ani na R! To by byla řířala."

"Takže byla paní doktorka spokojená, jak říkáš R?"
"Já jí říkala, že jsem se to musela naučit."
"Co? Jak musela?"
"No říkali jste přece, že když se nenaučím R, tak nikdy nebudu moct nadávat, protože R je v nadávkách to nejlepší."
Nasucho jsem polkl. "To jsi ale paní doktorce neřekla, že ne?"
"Ale jo. Říkala, že tohle ještě nezkusila. A poděkovala mi."

Oh, ještě že je ve školce poslední rok. Proboha, doufám, že nepoužila logopedické cvičení doktora Schmitzera: Řekněte prdel. Řekněte prdel, no tak řekněte to, prdel, prdel, prdel...

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.