Testováno na tátovi: Chtěli koupit Viki

Vypadalo to, že se zaměřila na Japonce, jsou tak nějak nejposlušnější, ale myslím, že jsem mezi stoly zahlédl i nějaké Němce. Podařilo se jí zaplnit venkovní restauraci do posledního místečka hosty ze všech národů. Vypadalo to tam, jako by přišla na oběd rada OSN. Některé tam odklonila mávajícíma rukama jako dopravní policista, jiné odtáhla za ruku a jednoho tlustého Holanďana tam osobně odtlačila. Je pravda, že ke konci už jí značně pomáhali sedící oběti, které tleskaly a volaly na další, úplně cizí turisty, ať se k tomuto karnevalu připojí. Zajímavé bylo sledovat, jak si mezi sebou povídají a krčí na sebe rameny. Nikdo nechápal, co to je za akci.

Když Viki zaplnila poslední místečko, začala nadšeně skákat a všechny oběhla dokola. Opravdu bylo plno. Pak se vrhla k tomu tlustému Holanďanovi, sedla si mu na klín, natáhla se pro jídelní lístek, rozložila ho před ním a začala plácat dlaněmi o stůl s voláním: „Ňam! Ňam! Ňam!“

Ke skandování se přidali všichni, každý ve svém jazyce. Ale celkově to znělo stejně. Plácali do stolu a volali: „Nom, nom, nom!“

Za prosklenými dveřmi jsem zahlédl číšníka. Vytřeštil oči, pak vyšel ven, znovu vytřeštil oči a ještě mu klesla brada. Pak zmizel a za chvíli přivlekl asi nějakého šéfa. A tak tam stáli dva a třeštili oči. Viki na ně vesele zamávala. Číšník váhavě přistoupil nejdříve k tomu Holanďanovi a opatrně se ho zeptal, jestli si něco bude přát. Nerozuměl jsem mu, ale myslím, že říkal něco ve smyslu: „Když už jsem tady a sedím, tak si něco dám.“ Což, jak se ukázalo, bylo stanovisko všech násilím odvedených hostů. Viki se podařilo vytvořit mezi turisty stockholmský syndrom sounáležitosti.

Majitel restaurace, který podle výrazu nejspíš zažil poprvé plno, se zničehonic objevil vedle mě a zeptal se: „Vy jste otec?“ Trochu jsem odklopil víčko pepřenky a nezávazně připustil: „Ano.“ Šéf se na mě zazubil: „Koupím ji! Ať to stojí, co to stojí.“

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.