Testováno na tátovi: Jak se správně rozpočítat

"Rozpočítat," odpovědělo několik žen najedou.
Číšník krátce vzdychl a najednou třísknutí, až se všichni lekli. Viki praštila příborem a začala křičet: "JÁ! JÁ!"

Ani my jsme v první chvíli nevěděli, co se děje. Viki sjela ze židle a než jsme ji stačili zadržet, přiběhla k jejich stolu a začala od kraje:
"Ententýky dva špalíky..."

Všechny tam seděly jak zařezané a jen se dívaly jedna na druhou, číšník zíral, ale nikdo, nikdo se neodhodlal ji zastavit, protože takové školkové dítě rozpočítává k smrti rádo, jenže kolikrát to můžete použít u dospělých a takřka úředně? Tohle byla její životní příležitost! Rozpočítávala pečlivě, aby někoho nevynechala, ačkoli většina vypadala, že je klidně s čertem může přeskočit.

“...by-la bou-le ve-li-ká, ja-ko ce-lá Af-ri-ka!” ukázala Viki na paní v rohu a dramaticky zmlkla. Pár žen začalo mdle tleskat v naději, že je konec.

Pak se Viki nadechla a: “Všich-ni čer-ti pla-ka-li, je-nom je-den ne-pla-kal, pro-to-že se PO-KA-KAL!” Vůbec nejoblíbenější část ve školkách, kterou prostě nesmíte přejít. Obyčejně u toho Viki vyprskne, ale tentokrát poctivě a vážně pracovala. Ukazovala na ženu na kraji stolu. Ta pokrčila rameny, chtěla něco říct, jenže Viki vytasila další sloku: “Třás-ly se mu ko-lín-ka, pa-da-ly z něj ho-vín-ka!”

Tři dámy, na které vyšlo hovínko, se tvářily, že tam nejsou. Má žena v tu chvíli se tiše modlila: “Jen ne tu další pitomou sloku, jen ne další…” A když Viki pokračovala, jen sykla: “Ach bože…” podívala se na mne a pohlédla i na svůj příbor, který by v tu chvíli moc ráda použila k něčemu jinému, než k jídlu, protože věděla, kdo tu pitomou sloku složil.

"Tak vy!" ukázala Viki na paní u stěny.
Ta hrdinně vytáhla peněženku se slovy bez nadšení: "Dobře, dneska to zatáhnu já..."
"My ti to venku dáme." zašeptala jedna z dam, Viki se vítězně vracela ke svým ovocným knedlíkům, že tak pomohla.

Číšník pak, když šel kolem nás, jí nastavil ruku a zasmál se: "Tys mi ušetřila spoustu práce."
A plácli si spolu.
Toto je velmi poučný příběh: kolikrát jsme si ve škole říkali: proboha, k čemu tohle budu kdy potřebovat? A vidíte, jak se platící hosté dají v restauraci rozpočítat, aniž bychom museli použít matematiku

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.