Ve dveřích školky jsme se srazili s maminkou a klukem, co se dral dovnitř. "No tak počkej, Alberte! Přeci pustíš holčičku první, ne?" Kluk se zarazil a vrátil se. "A próóč?"
"Protože jsi gentleman a gentlemani pouští dámy první," učila ho maminka.
"Já nechci být gentleman! Vždyť je to jenom holka! Holky jsou užalovaný. A smrděj!"
Zašli jsme do šatny.
"Jak jenom holka! Já jsem taky holka." ozvalo se za námi.
"Ty nejsi holka, ty jsi ženská," obvinil nebohou ženu potomek. "A ještě k tomu máma," dodal trpce. V jeho hlase byly znát těžce nabyté životní zkušenosti.
"Ts, ts, ts," dělala maminka. "Takže když jsem žena a máma, tak nejsem holka?"
Chvíle ticha, i ten malý hoch již měl instinkt všech mužů, kdy je třeba odpovídat ženám opatrně.
"Nooo... To jsi..." začal diplomaticky. "Ale stará."
Ticho. Tak to moc nevyžehlil, chlapec. Přesto začátek byl dobrý, musel jsem uznat. Jenže teď už se asi houpe na punčocháčích zavěšen za krk u lustru. Kolik takových bot chlap udělá, než se poučí?
Přišel další kluk, kamarád.
"Tý jo, ty máš blasterovou pistoli! Půjčí mi ji? Půjčíš mi ji prosííím!"
"Ne," povídá Albert "Tu stejně nesmím brát do školky, musím ji nechat ve skříňce, nesmím jí pučovat."
Pak přišla holčička s tatínkem. Albert šel náhle do pozoru.
"Jé, ahoj Gábinko, hele mám blasterovou pistoli, můžeš si ji půjčit, kdykoli chceš. Jestli budeš chtít."
"Ne, nechci." odpověděla holčička bez zájmu.
Albert se dopřevlékl a vyšel na chodbu.
"Holky pitomý," mrmlal si. "Proč já se s nima vůbec bavim. Už nikdy s žádnou nepromluvim a odteď jim už nikdy nic nepučim."
Ze šatny vykoukla Gábinka: "Alberte? A můžu si pak půjčit toho mončičáka?"
"No jasně!" kluk se bleskově otočil a málem zasalutoval. Ve tváři měl ten připitomělý výraz opice, co zrovna dostala kokosem a blaženě se tomu usmívá. Gábinka zmizela. kluk svěsil ramena a vzdychl: "Ach jo. Tak od teď."
Odcházel a chodbou bylo slyšet tiché mumlání: "Holky pitomý. Nepučim a nepučim. Jenom Gábince. Možná."
Jak hluboce jsem s tímto mladým mužem soucítil. Chlap chce nějaké holce půjčit svou pistolku a ona nechce!
Je jen jediná cesta: stát se gentlemanem.
Každopádně to ale mají muži každého věku strašně, ale opravdu strašně těžké.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
