Ok, já vím, že všechny děti jsou v tom zběhlé, ale pokud vám ještě nejsou ani tři roky, možná také máte určité mezery, snad se poučíte z chyb, kterých se dopouští má dcera. Křičí z postýlky: „ZAMOTANÝ NUDLE!!“ a pak děsně hihňá. Netuším, jestli jde o traumatickou vzpomínku na těstoviny nebo se zase šťourá v rypáčku.
Počítá si nahlas: „Jedna, dvě, čši, osm, šešt…“ a myslí, že nepoznám, že nespí, když počítá blbě. Ale já nejsem žádný malý blbec.
Z postranic se vysunula ruka a šátrá. Nahmatala pod postýlkou krabici s kovovými knoflíky. Snaží se jí prorvat špriclema k sobě. Občas na chvíli přestane a poslouchá, jestli jsem si ničeho nevšiml. Přitom krabice plná kovových knoflíků by probudila i mastodonty.
Zničehonic odhrne záclonku a zeptá se: „Tatí, so to jé?“ A ukazuje na monitor. Odpovím jí, že nemá čučet, ale spát. Směje se, jako bych řekl opravdu dobrý vtip.
Ale narušuje mi to vždycky náraz do postranic a výkřik: „Jauvejs, hehehe.“ Snaží se přitáhnout do postýlky mámin polštář. Opět dělá chvílemi přestávky, jednak proto, že je unavená, a taky aby nebylo tak nápadné, že se polštář sám hýbe a dělá: „Jejdanánky, nejde, nejde. Hehehehe.“
Vyhazuje své hračky do vzduchu, takže pod baldachýnem to vypadá, jako by se tam smažil popcorn. Ignoroval bych to, ale musím ji napomenout, že má spát, když při tom křičí: „Pšt! Hají!“ To když se jí zdá, že plyšáci provádějí své držkopády příliš hlučně.
Recituje si „halí belí, kóně v sélí“, a když ji napomenu, že má být zticha a spát, přeladí na „skákal pés, pšeš ovés“
Z postýlky se ozývá dusot, až musím jít k ní. Rozhrnu, Viki stojí v postýlce a děsně se diví, proč ji budím, zrovna když přibíjí na zeď šášu. Ale teď už je tam dlouho ticho, teď už určitě spí. To, co před chvílí vylezlo z postýlky a schovalo se pod mou deku, bude určitě krysa. Jo, jo. Nebo dvanáctikilový šváb.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
