Testováno na tátovi: Malá tanečnice

Další chvilka přišla, když děti třásly hlavami, protože byly mák, kvetly a uzrávaly, jen Viki se držela za hlavu a volala: "Jéje, moje makovice je úúúúúplně prázdná!" Od té doby jsem začal zabírat raději jiné dítě.

Potom byly stromy. "Pěkně roztáhněte větve a vlajte ve větru!" dirigovala je paní učitelka.
Viki měla ruce podél těla. "No tak, Viki, natáhni větve!"
"Já nemůžu, mně je ulámali. Kluci." udala ty prevíty. A na důkaz se začala kroutit do stran a ruce jí bezvládně vlály. Vypadala jako pacient co utíká ze sálu před amputací horních končetin. Po umrtvení. Párkrát si dala facku a vůbec jí to nevadilo.

Paní učitelka jí větve trpělivě spravila, ale Viki stejně nevlála. Stála s roztaženýma rukama jako elektrický stožár a kamarádkám, co si vlály vysvětlovala: "Já nemůžu, já mám větve v gypsu."

Nejhorší přišlo na konec, kdy každé dítě představovalo cokoli, co si přálo a mělo volný sólo taneček. Někdo byl auto, jiná holčička baletka, poník, kočička... Viki byla pejsek Kikina. Pejsek Kikina je jeden z nejuřvanějších malých čoklů, co jsem kdy potkal, a zná ji od babičky. Zatímco ostatní děti vykouzlily roztomilé otočky a piruetky, Viki běhala jak šílená od jednoho k druhému, přesně jako ten čoklík, štěkala jak pominutá, přesně jako ten čoklík, očuchávala všechny, přesně jako ten čoklík. Pak zvedla zadní nožku u paní učitelky a obchlístla ji, přesně jako to dělal ten čoklík u čehokoli a mne taky přišla očůrat. Jako mi to jednou udělal ten čoklík. Doufali jsme, že je konec, protože i paní za klavírem přestala hrát, ale Kikina vypoulila oči a začala tlačit. Pak si sedla, přitahovala se rukama a zadkem vytřela půl tělocvičny. Přesně jako ten čoklík.

Paní učitelka rozdávala lístečky s přihláškou na tanečky příští rok.
Ale my jsme nic nedostali. Kdo umí Kikinu, nespíš umí už úplně všechno.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.