Testováno na tátovi: Strašidelný halloween

"Já bych chtěla halloween," prohlásila před dvěma prodavači. Jeden kluk seděl za pokladnou a druhý byl... Hipster. S fousama, které mu narostly už v osmi letech.
"Výborně, to jsi tu správně," pochválil ji hipster a vyfotil si rohlík, co zrovna držel v ruce. "Tady tohle oddělení je celé s věcmi na halloween."
Viki tam jen nakoukla a vůbec se jí mezi do té uličky hrůzy nechtělo.
"To ne," prohlásila pevně. "Já chci halloween. Ale bez strašidel."

Podíval jsem se na dva vytřeštěné obličeje za pultem a bylo mi jasné, že to bude zapeklitý úkol.
"Tohle jsou všechno věci na halloween, nic jiného na halloween nemáme," zopakoval hipster s důrazem na každé slovo "halloween".
"Já nemám ráda strašidla," vzdychla Viki a bez nadšení se vypadala k regálům.
"No...Ono to bez nich moc nejde..." zašeptal týpek za kasou.

"Co je tohle?" ukázala Viki s odvrácenou tváří na jeden kostým, jak se na něj snažila nedívat.
"To je postava z filmu Texassss..." přispěchal hispter, ale vzápětí zmlkl. Okamžitě mu došlo, že pětiletá holčička, která chce halloween bez strašidel nebude chtít v Texaském masakru motorovou pilou masakr a už vůbec ne motorovou pilu.

"A to je co?" řekla Viki, která se nezdála odpověď zcela vyčerpávající.
"Texas. Velkej stát," nadhodil chlápek za kasou.
"Jo. Moc, moc velký stát," přikyvoval hipster nevýrazně a trochu se opotil.
"Jů, tady je ruka s hřebíkem a tady ta má taky bebí!" vyjekla Viki. Mrkl jsem na rekvizity a přišlo mi, že půlmetrová rána zejícího masa, krve a trčících kostí, kterých bylo podezřele víc, než obsahuje běžná ruka, je daleko za hranicí pojmu "bebí", jenže ne pro doktorku Viki.
"Já je vyléčím!" zajásala a začala ve svém batůžku hledat náplasti.
Poletovala po oddělení a pomáhala všem raněným. Bylo jich opravdu hodně.

"Co tam dělá?" sykl týpek za kasou.
"Ona... Nám léčí zombíky," polkl hipster.
Pokladní zamrkal. "Ale oni nebyli nemocní, jen... Nemrtví."
"No tak už nejsou," rozhodil rukama hipster, kterému to šlo už mimo hlavu.
"Jenže víš co se stane..." oba fascinovaně pozorovali malou lékařku, jak češe vlasy zlému klaunovi "aby se tak nemračil". "Jestli vyléčí všechny ty falešné končetiny s ránama?" šeptal týpek za kasou.
Hipster se k němu mlčky obrátil.
"Bude to tu vypadat jako v prodejně protetik. Samé zdravé ruce a nohy..."
"My tu zkrachujeme." vydechl hipster.

"Co je tohle?" zvolala Viki přísně a ukazovala na velkého kostlivce.
"To je imitace kostry. Ve tmě svítí." vysvětlil hipster skoro omluvně, že to tu vůbec mají.
"Je hrozně hubený!" řekla Viki s ručičkama v bok. "Musíte ho víc krmit." Načež vzala nejbližší kelímek s falešnou krví, proměnila ho v přesnídávku a začala kostru krmit imaginární lžičkou: "Na, tumáš, ty chudáčku, jsou ti úplně vidět kosti!"
"Nám už takhle přišel." zamumlal hipster a trochu ustoupil. Tohle bylo horší než kontrola z finančáku.

Viki dokrmila a ukázala na další oblek.
"Co je tohle s křídlama?" zajímala se.
"To je..." hipster již měl strach na cokoli odpovědět, aby zas nebyl obviněn z týrání.
"Takový andělíček," zavolal muž za kasou.
Hipster přikývl tak mrtvolně, že začal dost zapadat mezi ostatní dekorace.
Kostým Anděla smrti se lehce otřásl, pomalu se na něj vyčítavě otočil a pak si odplivl. Na podlaze chcípla jedna dlaždice.

K pokladně přišla slečna z jiného oddělení, chtěla něco říct, ale pak zůstala hledět na Viki, jak papírovým kapesníčkem leští gumové masce se zejícím mozkem závity. Neřekla nic a zase odešla. Pozpátku. Zaplula zpět do svého oddělení a rozhodla se, že příští hodinu nebude vycházet.
Viki došla k masce démona s velkými rohy a ušklíbla se: "Fuj, to je hnusnej kozel." Potom si sedla k masce vlkodlaka s dlouhými, bílými chlupy, začala ji hladit a volala: "To je krásný pejsánek!"
Wednesday Addams. Už u nás dlouho nebyla."Tati, koupíme si ho, jo? Já ho budu venčit!"
Myslím, že taková dvojice by nám vyčistila park. Nikdo by tam už nechodil. Viki a vlkodlak.

V rohu stál Dracula.
"Hele, to je ten..." nemohla si vzpomenout "Upír!" Zdvihla prstík a ukázala na něj. "To je ten co dává krev?" obrátila se k těm dvěma.
Hipster se bál říct cokoli a týpek za pokladnou jen tiše ucedil: "No, skoro..." Po chvíli stejně tiše dodal: "Jen mu upadla zlatá medaile Janského za 40 bezpříspěvkových odběrů."

Nakonec jsme koupili lampióny, pár balonků, nějaké přátelsky se usmívající dýně a budeme mít, řekněme...
Halloween. Úplně bez strašidel.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.