Tři čtvrtě na jedenáct v noci. Ve dveřích se objevila silueta malé postavy s plyšovým svítícím polštářkem v pod paží. "Viki?! Ty ještě nespíš?!" vyhrkli jsme s manželkou unisono. "Když já se bojim," řekla zkroušeně a podařilo se jí do věty dostat i výčitku, že ji tam jen tak necháme.
Období strašidel se nám rozvíjí, fantazie jakbysmet. Každý druhý den máme něco nového, co se Viki objeví za oknem, pod postelí, za skříní... Každý večer se setměním Viki začíná hotové dobrodružství.
Má žena se s povzdechem zvedla, prošla kolem Viki, pohladila ji a šla do jejího pokoje. Viki sevřela polštářek a sedla si mi na klín.
"Tak co je to tady?!" slyšeli jsme z pokojíku přísný hlas maminky, jakoby se snažila mluvit potichu. Tak, aby ji každý slyšel. "Bezhlavý rytíř, koukej si sebrat hlavu a zapadnout do skříně! No ještě žaluj, že zombíci s ní hrajou fotbal, zombíci to samý, posbírat co komu upadlo a zalízt pod topení, kam patříte! Co je to tady za zdechlinu? ...aha pan Kostlivec. Ty taky koukej zalézt pod televizi, nebo ti všechny kostičky zpřelámu! Bubák, ty máš taky být ve skříni, kdo kdy slyšel o bubákovi za záclonou... Jo tak ty jsi chtěl bafnout, počkej já ti bafnu! A mazej! Ohnivý pes! Jestli mi od tebe chytnou záclony, tak bude sekec mazec azbestovou vařečkou! A ty mumie žádný blbnutí na peřiňáku, jinak půjdeš na záchod do držátka na hajzlpapír a to budeš koukat, co se postupně stane s tvýma šatičkama!" dodala maminka výhružně. Řekl bych, že budeme mít první mumii s nočními děsy a pomočováním.
Viki celou dobu poslouchala s vyvalenýma očima, najendou se prudce napřímila:
"Tý jo, já tam měla ohnivýho psa!" vydechla překvapeně a znělo to, jako by jí to vůbec nevadilo.
"Tak kdo je tu ještě? Upír..." donesl se k nám výhružně rozzuřený hlas maminky. "Tak davaj zuby." Chvíle ticha, "No tak, jak dlouho budu čekat? Tak. Vidíš, dostaneš je až ráno. A jestli sem budu muset ještě jednou, tak si mě nepřejte! Tady už se strašit nebude, tady se ráno vstává!"
Další chvíle ticha. Pak se objevila ve dveřích maminka s nataženou rukou, aby šla Viki k ní a moc hezky se na Viki usmívala.
"Tak, Viki," řekla maminka měkce "všechno jsme prohlédla a nikde žádné strašidlo není, nemusíš se bát, víš přece, že žádné neexistují."
"Já to vim, mami, ale oni asi ne." chytla se maminky za ruku a nechala se uložit.
A byl klid. Jen jednou jsme ještě z pokojíku zaslechli napůl spící: "...no tak si tam chrasti, Kostlivec, ale až na tebe přijde máma, já to dohromady skládat nebudu."
A ticho.
Tak vypadá vaše dětství, když máte za maminku Vládkyni démonů.
Když jsem se potom sprchoval, řekl jsem si, že asi ještě vydržím v oblečení ze včera, protože se mi nějak nechtělo do skříně. Já u bezhlavého rytíře takový respekt nemám a už vůbec nemám zapotřebí, aby mi nějaký bezzubý upír ze šuplete nabízel:
"Hak ho ho buhe, pahe? Huenky hebo huipi?"
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
