Pirátská loď vyplula na dětském hřišti. Vyjeli jsme si na kole a našli tuto pěknou atrakci plnou prolézaček postavenou jako loď. I s kormidlem, podpalubím, ráhnovím... Byli na ní dva osmiletí kluci, kteří ji prohlásili za pirátskou a plavili se po devíti mořích plných nebezpečenství a dobrodružství.
Viki by se sice ráda přidala a pořád se ochomýtala okolo, ale kluci si jí ani nevšimli. Holka a ještě malá, to by jim tak scházelo!
Pak však přišla skupinka maminek se svými ratolestmi a všechny děti byly mladší, než čtyřletá Viki. Hned se vrhli k lodi a jako mravenci na ni začali lézt.
"Néé! To je pirátská loď, sem prckové nesmí!" protestovali oba, jeden u kormidla, druhý v ráhnoví a snažili se mrňousy odhánět.
Hned však přispěchal otec a důrazně jim připomenul, že jim hřiště nepatří. Kluci svěsili hlavu a prohlásili, že si teda půjdou hrát jinam, ale jejich táta mne překvapil úžasným trestem, že za to, jak odháněli děti si s nimi musí hrát a ať je vezmou na palubu.
"Ale tatíííí..." kvílel ten v ráhnoví "Co tu budou dělat? Jsou moc malí na piráty a tady každý člen posádky musí mít nějakou práci."
Viki náhle vystoupila do popředí, začala hned lézt na palubu a zavolala: "Já bych třeba dělala VÝPRAVČÍ!"
No... Dobře. S piráty ještě nemáme takové zkušenosti, výpravčí obvykle posílají své životopisy s žádostmi o práci v námořní přepravě úplně marně, ale nakonec pracovní pozice to je a na dětském hřišti nikoho nediskriminujeme. A tak piráti přijali výpravčího. Ne, že by měli na výběr. Otec se potutelně usmíval, když viděl, jak se jeho hoši s výpravčím těžko srovnávají, ale neodváží se protestovat.
Kluk u kormidla točil kormidlem a mrmlal: "Výpravčí! Na pirátský lodi! To je ale taková blbost! To teda fakt nevim, co tu bude dělat."
Jejich tátovi se zablesklo v očích a požádal Viki, jestli by mohla najít práci i ostatním dětem, nakonec z nich byla nejstarší a jeho synové nejevili touhu zapřáhnout další členy posádky.
"Tak jo!" rozzářila se Viki a ukázalo hned na prvního kloučka, kterému byly tak dva roky:
"Ty budeš BALETKA!"
Nastala chvíle ticha. To nikdo nečekal a já se nedivím. Baletky jsou na pirátských lodích nesmírně podceňovaná pozice. A přitom kdo dokáže lépe tančit mezi dělovými koulemi během ostřelování, než právě baletky? Navíc po každá pořádné pirátské oslavě jsou jediné, co dokáží po špičkách přejít lodí, jak je všude nablito.
Chlapeček se zaculil a byl šťastný, že je baletka. Ať už je to cokoli.
Kapitán a lodník tak nadšení nebyli. Kapitán visel z paluby hlavou dolů a sténal: "Baletka! To má bejt pirát? Už ať nás někdo potopí!"
K lodi se přibatolila z kočárku asi roční holčička, Viki na ni ukázala a řekla:
"Ty budeš ZEDNÍK!"
Všechny oči se k holčičce obrátily. Zedník. Lodník v ráhnoví málem sletěl na palubu.
"Zedník?! Zedník?? Na co zedník?!" ječel skoro hystericky. "Zedníci na pirátských lodích nejsou! Co by tam dělali?"
"Je tu spousta pirátů a zedník postaví každému vlastní domeček." vysvětlovala Viki. To bylo... Racionální. Podívali jsme se s druhým otcem na sebe. Také jsme nevěděli, k čemu se takový zedník na lodi hodí. A ejhle!
"Na nás ani nebudou muset útočit, my se potopíme i s domečkama." hudroval lodník a kapitán na můstku naříkal:
"My nemáme lidi k dělům, nemáme kormidelníka, nemáme kuchtíka ani felčara, ale hlavně že tu je baletka a zedník! Ty to všechno zachráněj. Až přepadneme loď, budeme je v sukýnkách mlátit cihlama."
Před našima očima se odvíjel úplně nový díl Pirátů z Karibiku.
Další byl vybrán asi tříletý kluk, že bude pirát, zahradník. Opět nepostradatelná pozice. Bez zahradníka na palubě bych osobně ani nevyplul. Připomnělo mi to Normana Schwarzkopfa, když prohlásil: "Jít do války bez Francie je jako jít na lov jelenů bez harmoniky."
Čekali jsme, co bude dál, výběr posádky byl zkrátka skvostný a z Viki bude naprosto jedinečný personalista. Pravil jsem, jestli se připojí i posádka Ruského dřevěného raketoplánu Buran, tedy topič, truhlář a nástěnkář. Tak nástěnkář se líbil a hned další holčička vyfásla špendlíky s polystyrenovou deskou. Také námět raketoplánu zaujal a jeden chlapeček se sám obětavě přihlásil, že bude dělat pirátům kosmonauta.
Kapitán a lodník už tak nadšení nebyli. Vlastně se na mne dívali, jako by mne chtěli zabít. Zkrátka piráti. Ale já se nebál, však on už jim můj chodící Úřad práce najde džob.
Do týmu pirátů vzápětí byl jmenován kominík, automechanik a myslivec. To už se trochu zvrhlo a prckové začali vymýšlet povolání sami. Za vydatné pomoci rodičů. Lodník visel v ráhnoví, chrčel a dělal, že se věší. Kapitán zkoušel sežrat kormidlo.
Nakonec přišla holčička, která prohlásila, že je dřevorubec a pokácela stěžeň.
Pirátská loď přesto vyplula a jistě zažila mnohá dobrodružství, protože celá ta mořem protřelá čeládka se činila, až se z nich kouřilo. Výpravčí každému ukazoval, kdy má stát a kdy jít. Baletka kroutila zadečkem, zedník stavěl kolem každého domečky, zahradník v podpalubí hnojil, že se tam nedalo dýchat, nástěnkář vyvěšoval zaměstnance měsíce, kosmonaut imitoval stav beztíže, takže kominík a automechanik si s ním pinkali. A myslivec? Ten splynul s lesní zvěří, narostly mu parohy a každého trkal.
Kapitán i lodník chtěli utéct, ale nemohli, protože dole seděl tlustý kluk, co každému říkal, že je vrátný a nikdo neopustí loď, dokud nezvedne závoru. A on ji nezvedl. Což bylo hlavně proto, že tam žádná nebyla.
Celkově musím říct, že když se děti rozešly a okolí pak vyprávěli, že si hráli na piráty a co tam kdo dělal, Praha toho dne musela mít veselý večer.
Náš výpravčí zrovna večeří a za chvíli půjde spinkat.
Fíííí.
Odjééézd!
Pleníme, loupíme, krademe kořist
Vypijte, piráti jouhou
Krademe, pleníme, nezkazíme srandu
Vypijte, piráti jouhou
Jouhou, jouhou, pirátskej život pro mě
Vydíráme, krademe, šlohnem ti měšec
Vypijte, piráti jouhou...
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
