Testováno na tátovi: Co se děje ve vlaku

“A co kdybych se zeptala pana průvodčího, že by pana strojvedoucího poprosil…”
Ani oko jsem neotevřel. “No, můžeš to zkusit.” To byla chyba. Pan průvodčí totiž byl zrovna tady. Viki skutečně přednesla svou žádost, i když ji musela několikrát opakovat, protože pan průvodčí nebyl s to pochopit, proč by měla celá souprava zastavit. Nakonec byl nucen uznat, s jakými obtížemi se potýká pětileté dítě v jedoucím vlaku stran omalovánek, nicméně se jal vysvětlovati, že vlak jen tak zastavit nemůže, jelikož by se všichni cestující zlobili a navíc by se mohlo stát, že do nás narazí jiný vlak.

Viki důvody trpělivě vyslechla a pak řekla: “No co se dá dělat, tak mu to prosím řekněte a já si jenom rychle vymaluju tuhle kočičku.” Nejspíš jí přišlo, že trocha naštvání a nějaké to drcnutí bohatě převyšuje závažnost dokončené omalovánky.
Možná by i pan průvodčí pokračoval v marném výkladu, ale brzdili jsme ve stanici a on musel ke dveřím. Viki počkala, až vlak úplně zastavil a pak začala zuřivě vybarvovat. Přitom si mumlala: “No to je hodnej pan průvodčí a pan strojevedoucí, to jsou tak hodný lidi a maj pochopení. To jsem ani nečekala, že tak rychle...” Písknutí, zavření dveří, rozjížděli jsme se a Viki začala křičet: “Ještě ne! Ještě to nemám! Ještě ne! Ještě bříško a ocásek!” Průvodčí šel kolem, Viki vyskočila:
“Děkuju, pane průvodčí! Ale ještě na chvíli prosím potřebuju zastavit!”
“Cože?” zarazil se člen vlakové čety.
“Děkuju za zastavení, stihla jsem to vybarvit, jen bříško a ocásek ne, mohl by pan strojvůdce ještě na chvíli zastavit?”
Panu průvodčímu zjevně šrotovaly kolečka, až vše zapadlo. Tajemně se usmál: “Uvidím, co se dá dělat.” Viki si sedla a čekala. Přišlo jí to dlouhé, tak stále vyhlížela do uličky: "Kde je pan průvodčí?" "To víš, musí až dopředu, k lokomotivě... A pak zase zpátky. Než se doklepe na pana strojvůdce, to taky chvíli trvá..." Po nějaké době se skutečně průvodčí vrátil - já už ho tedy nečekal - a zavolal na Viki: “Tak jsem mluvil s panem strojvůdcem, jestli by chvilku nepostál a on se ptal proč, tak jsem mu vysvětlil, že si jedna holčička potřebuje vymalovat obrázek, a on hned, že to jo, že se jen bál, aby to nebylo kvůli nějaké zbytečnosti. Říkal, že s nedovybarvenou kočičkou by ani nemohl jet.”
“Že jo?!” souhlasila Viki živě.
Další stanice. Viki dovybarvila bříško i ocásek a stihla to jen tak tak. Pan průvodčí opět prošel kolem a zastavil se u Viki, přitom se spiklenecky zašklebil a mrkl na ni: “Přimluvil jsem se u pana strojvedoucího a slíbil, že ti ještě třikrát na chvíli zastaví.”
“Ale já už kočičku mám.” podivila se Viki, načež zalistovala omalovánky “Tak já ještě stihnu medvídka.”
Pan průvodčí se k Viki sklonil a hlasitě zašeptal, že panu strojvůdci to zastavování vůbec nevadí, jelikož si tam taky vybarvuje mašinky. Na to Viki řekla jen "Jů!" a dokonce nabídla, že by mu poslala fialovou pastelku.
Pan strojvůdce skutečně ještě několikrát zastavil, čirou náhodou vždycky ve stanici, ale jen kvůli Viki. Třetí stanici začala volat. “Dobrý, už můžeme jet. Kde je pan průvodčí? Můžeme jet!” Musel jsem s ní ke dveřím, kde se vyklonila a o vagón dál volala na průvodčího: “Už můžeme zase jet! Medvídek je hotovej!” Pan průvodčí si jí nejdříve nevšiml, ale potom se otočil, vítězně zdvihl palec a zakřičel na paní přednostovou ve stanici: "Můžeme jet, už máme vybarveného i medvídka!"
Ta jen vytřeštila oči, ale zasalutovala, a Viki i průvodčí se strašně řehtali, protože určitě nemohla mít tušení, proč jsme jí tu zastavili.
Tímto bych rád poděkoval panu strojvedoucímu, že zastavil, a to dokonce několikrát, a my máme hotovou kočičku i medvídka, což bylo nad plán. Jak vidno, se slušností dokážete hotové zázraky.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.