Spaní dětí s rodiči může být opravdový problém, když pak nechce spát dítě ve své posteli. My naštěstí tento problém nikdy neměli, my máme problém, aby dcera spala vůbec. Někdy. Průměrné malé dítě spí tak 10-12 hodin. Viki spí také 10-12 hodin. Bohužel týdně. Zatím s námi spala, jen když byla opravdu hodně nemocná, a to jsme s ní stejně byli většinu noci vzhůru, ale tentokrát mezi nás vlezla a prohlásila, že tu bude spinkat. No, proč ne, řekl jsem si. Pro jednou. Což bylo rozhodnutí, kterého jsem litoval každou hodinu noci.
Myslel jsem, že nejhorší bude, než usne, protože ve svém standardu nejde pod 3 hodiny. Je jedno, jestli ji svědomitě uložíte v půl osmé po večerníčku nebo ji necháte řádit do jedenácti, své tři hodiny si poctivě odpracuje. Ale nakonec usnula. Bohudík. To, že zvolila polohu napříč postele s nataženýma rukama a mne s manželkou vykopala úplně na kraje, takže mé ženě visela z postele polovina prsou a zadku a já se musel vejít na noční stolek vedle lampičky, bylo to nejmenší. Položil jsem si hlavu na mobil, přikryl se kapesníkem, protože deky nám Viki taky čajzla, a jal se klidně usnout.
Já sice vím, že malé děti se strašně melou, ale když si to dělají ve své posteli, vůbec to nevnímám. Jenže najednou "ŠLEH!" a něco mi vyplesklo oko. V očním důlku jsem měl našláplou dětskou nohu. Překvapeně jsem zamrkal do tmy zbylým okem a nechal to tak. Neměl jsem už sílu ji odvalovat. Po minutě další otočka a "ČUT!", Viki mi zatloukla jediným rozmáchnutím hrtan do vazu. Začal jsem se dusit. Její nožička se ovšem uvelebila na mém krku, jí tam prostě ten hrbol vadil. Tak jsem byl odhrbolen. Dal jsem si jednu ruku za hlavu a druhou si pro jistotu chránil krk. Ale už mne nekopla. Kdepak. Její noha ve spaní mi vyšla po obličeji, náhle v ní cuklo - a měl jsem palec v nosní zdířce! Funěl jsem na tu druhou, která musela jet na 200% výkon, jelikož začít dýchat pusou, tak mám ráno v Praze plnou pusu prachu. Zase jsem nemohl najít sílu se odšpuntovat, jenže ona mi v rypáku začala šťourat! Zřejmě měla pocit, že se nohou někde zasekla a snažila se vymanit. Pochopitelně netušila, že šlápla do čumáku, jen se ho snažila sklepat. Málem mi natrhla dírky. Musel jsem si zacpat i tu druhou a vyfouknout ji.
Po chvíli spánku následovala jedna z nejstrašnějších věcí. Vrzání zoubků. To je ten nejpříšernější zvuk, co jste kdy slyšeli. Já už zažil, jak někdo vrzal zubama ze spaní, ale to nebylo nic proti těmhle drobným dětským mlíčňákům, které znějí, jako by někdo chroustal korále. Ten zvuk mi málem urval čelisti. Musel jsem si zacpat uši a začít něco mumlat.
A pak to přišlo. Prdla si. Já si už nedělám o dětských prdech žádnou iluzi. Zrovna jsem byl sotva na začátku nádechu, ale okamžitě jsem to stopnul, rozhodnut vydržet aspoň 40 sekund. Nebo umřít. Smrt je totiž milosrdnější. Proboha, to byl výbuch, že jí to muselo servat pyžamo. Divím se, že 6x neobletěla ložnici. Ty děti jsou ve spánku jak čerstvě natlakovaná propanbutanová bomba. Ty plyny se musí ukládat i v hlavě, když to pak vyjde najednou ven, je to, jako když píchnete do měsíc mrtvé, nadmuté krávy. Opatrně jsem se nadechl. To byla chyba! Měl mne varovat mrtvý pavouk, co spadl ze stropu. Následovaný mrtvou pavučinou. Jako když do vás narazí náklaďák s bioplynem a vy zůstanete hlavou v cisterně. Kolem byla tma, ale mně se dělaly mžitky před očima. Viděl jsem prababičku a spoustu dalších mrtvých lidí. Je dost možné, že mnoho z nich ještě před chvílí v pohodě žilo.
Nevím. Opravdu nevím, jak noc přečkám.
"KOP!" dostal jsem ránu do břicha. Lehce mi to vyrazilo dech. Měl jsem štěstí, být to o něco níž, bude Viki navždy jedináček.
A ráno by zjistila, že má dvě maminky.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
