"Klálovna!" vykřikla čtyřletá Viki, pustila se na ulici mé ruky a běžela k nějakému páru, kterým bylo tak maximálně dvacet. Ona měla dlouhé, bohaté, lehce vlnité vlasy. To jediné možná připomínalo královnu, ale Viki běžela najisto. Postavila se té dvojici do cesty, uklonila se slečně a řekla obřadně:
"Klálovno."
Žena se rozhlédla, a když jí došlo, že Viki si ji zaměnila s nějakou pohádkovou postavou, usmála se a začervenala.
"A ktelá vy ste?" zajímala se Viki. "Máte ty zaklslý tlpaslíky?"
Slečna nejdříve vyděšeně pohlédla na svá prsa, ale pak se zasmála: "Ne."
"Tak ste ta, co má jednu půlku klálovství zaostalou a dluhou ploglesívní?"
"Cože?" vyvalili oba oči. "Ne," řekla ona.
"Tak ste ta z džungle, jak seděla na kokosech..." zarazila se a pak pro sebe zamumlala: "A ne, to byla nějaká jiná vopice."
Rychle jsem začal hledat něco v batohu. Nejraději bych se do něj schoval.
"Tak já nevim," rozhodila Viki rukama. "A kde vlastně máš plinceznu?"
"To já nemám," odpovědělo děvče.
"Snad ti jí nesežlal ten ošklivej dlak?"
"Ne, já jí ještě nemám, já jsem mladá královna."
"Aha," odtušila Viki. Konečně se podívala na doprovod, pojednou se zhluboka nadechla a skoro zaburácela: "Ale co je tohle?! To psece neni klál! Ani plinc! To je úplně nolmální kluk!"
A kluk zrudl, přičemž zašeptal: "Já věděl, že tě nejsem hoden, má paní."
Pak si nasadil sluneční brýle a divnou čepici, pokusil se o důstojný výraz a řekl: "A co teď?"
Viki si ho chvíli mlčky prohlížela a pak pronesla: "No tak dobze, neni nolmální, ale pozád je to kluk."
Dvojice se začala smát a Viki si mrmlala: "Ani neví jak na plinceznu."
Mladík zaprotestoval: "To já bych věděl, jenže to je pořád: naši jsou doma a já nechci tak brzy..." Královna znovu zčervenala a začala bušit kluka do zad.
Nenápadně jsem z batohu, když už jsem tam byl, vylovil lízátko a podstrčil ho klukovi, takže si toho nikdo nevšiml. ten chápavě přikývl, vzal ho do ruky a začal s ním točit, jen tak. Viki okamžitě upoutal.
"Jů!" vyhrkla.
"Chceš?"
Viki horlivě kývala. Tak jí ho dal. Okamžitě bylo svlečeno a strčeno do tlamičky. Spokojená holka.
"Aši šem še špletla." zvedla Viki významně prstík ke královně. "Je to klál." Párkrát si cucla. "Moc doblej! Toho se dlžte, klálovno. A esli si ho nevezmete, tak budete litovat!"
"Tak dobře, děkuji za radu." řekla slečna rozzářeně, jakoby Viki byla čarodějka, co předpovídá budoucnost. Přivinula se ke klukovi a když odcházeli, ještě jsem zaslechl zamilovaně obdivné: "Teda, ty to s dětmi ale umíš!"
A kluk na to: "To víš, za lízátko udělají cokoli. Což mi připomíná... Nechceš lízátko?
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
