Testováno na tátovi: Přihláška do školky

Viki pokaždé běží k hřišti a volá: “Děticty! Děticty! Budou?” Těší se na dětičky, zatímco vy se děsíte, že tam skutečně nějaká školka bude, takže zase budete muset zastupovat celý pedagogický sbor, který po celou dobu kdesi v zátiší pokuřuje.

A tehdy vás mateřsky přivítá státní systém předškolního vzdělávání se svou hřejivou náručí, která je plná lásky a hromady lejster. Ve vyplňování náš drahý stát nedělá rozdíl mezi školkou, přijetím na Harvard nebo žádostí o střelnou zbraň. Čím víc kolonek, tím vyšší kvalita vzdělávání. Je to něco, co asi každý rodič dobře zná a prošel si tím možná i několikrát, ale pro nás to bylo poprvé a pro ty, které to teprve čeká mohu říci, že se mají na co těšit.

Dostanete do ruky “Evidenční list”. Pravděpodobně po jeho vyřízení dostane dítě evidenční číslo, které mu budiž přitlučeno na zátylek, a ustaveno do školky mezi ostatní nábytek, podle pořadí. Zajímavá je část “Adresa a telefon při náhlém onemocnění”. Pokud se dívám, adresu vyplňujete asi tak 6x, ale ministerstvo má zřejmě tu zkušenost, že mnoho rodičů má pro akutní nemoci svých potomků zvláštní bydliště. Třeba pro lepru je oblíbené letovisko Spinalonga. Dále tu máme “Vyjádření lékaře”. To je důležité, protože neočkované, neodčervené, neodvšivené a nevykastrované dítě vám nevezmou ani do útulku, natož do školky. Já jen doufám, že se nedožiji doby, kdy bude stát vyžadovat potvrzení od lékaře, aby mi dovolil, když budu chtít vzít dítě třeba jenom na záda.

Papíry pokračují “Přihláškou ke stravování”, kde kuchařky naprosto nutně musí znát rodné číslo, adresu zákonných zástupců, včetně telefonu a musíte to vlastnoručně podepsat. Netušili byste, kolik borůvkových knedlíků si ověřuje vaše rodné číslo, než vám vleze na talíř.

Patrně nejdůležitější částí je “Žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání”. Opět přesná adresa pro každou část vašeho těla. Registrační číslo, číslo jednací, paragraf a vyhláška, číslo Sbírky o předškolním vzdělávání ve znění pozdějších předpisů… Nevím, jestli jenom mně takový papír evokuje spíš nástup k trestu odnětí svobody než nástup do školky. Ovšem ve státních školách v tom občas není podstatný rozdíl.

Legrační na tom všem pochopitelně je, že všechny tyto informace stát má (aniž by je potřeboval) a vůbec není nutné je v dnešní elektronické době miliónkrát znovu vyplňovat, jediné, co by mělo ministerstvo prostřednictvím školky od rodičů žádat je souhlas se sdílením osobních dat mezi institucemi. Jenže pak by se mohlo ukázat, že je ministerstvo školství vlastně úplně zbytečné.

No nic, jdeme vyplňovat. Takže… Kolikrát za den se vysmrkala vaše prababička za svobodna, hmmm…

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.