Testováno na tátovi: Když řádí Zoubková víla

"Tak, už dva ti vypadly dole, Viki, teď je z tebe taková zajíčkovská privace."
"Co to je?"
"Zajíček má jen dva zuby nahoře, tobě chybí dva dole, jsi takové zrcadlové chybění zajíčka."
Zajíčkova privace se na mne zazubila všemi zbylými zuby.

****

"Viki, máš tu snídani, pojď si jí ožužlat!"
"Tati! Já nežužlám, já normálně koušu!"
"Skutečně? Tobě ještě nějaké zuby zbyly?"
Žužlátor na mne vyplázl jazyk skrz zaťáté zuby. Naprosto zničující zážitek, dobrých pět minut jsem se nemohl postavit.

****

"Tak, co si dáš k večeři, Viki? Jogurt? Přesnídávku? Kaši?"
"Já bych si dala nějaké masíčko."
"To ne, Viki, to až o prázdninách, tolik času na žvýkání nemáme, zítra jdeš do školky."
"Tati, já mám zuby!"
"Vážně? Kde? Schováváš si je někde v kalíšku jako babička?"
Kousla mě, křičel jsem, že dva spodní mne ale vůbec nebolí!

****

"Tak ahoj, Viki, a myj si dásně!"
"Co jsi to řek?!"
"MĚJ SE KRÁSNĚ."
"To si neřek! Řek jsi 'myj si dásně'!"
"To ti jenom tak znělo, ale hygiena vás bezzubých je důležitá."
Náhe mne začal pronásledovat šavlozubý tygr. Zahnal mne na skříň a já nemohl dlouho slézt, protože stále číhal dole a chvíli si krátil žužláním zbloudilých domorodců.

****

"Řekni, že mám zuby!!" Viki mi skáče na břiše.
"Ano! Uh. Ano máš zuby! Uh. Jsi zubatá jak žížala!"
"Žížaly nejsou zubatý! Řekni krokodýl! Nebo lev!"
"Dobře-uh-dobře! Jsi zubatá jak... želva?"
"Táátííí! Řekni krokodýl!"
"Uh. Uh. Tak jsi zubatá jak... medúza?"
Raději jsem se otočil a z mučení břišních svalů se stala velmi příjemná masáž zad.

****

"Tati, otevřeš mi sušenku?"
"No dobře, otevřu, co bych neotevřel, ale předkousat ti to řekni třeba támhle chlapečkovi."
"Tatííí!"
Dvě malé čelisti mne začaly s klapáním pronásledovat po hřišti a připojilo se k nim několik dalších, podobně, řídce ozubených. Schoval jsem se na provazové pyramidě a volal na ně, že tam počkám, až jim vypadají.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.