"Jsem nájemný vrah a jdu po tobě!" volal na hřišti jeden kluk na druhého s pistolkou v ruce. I druhý měl zbraň a křičel na něj zpátky: "Já ti uniknu, nikdy mě nedostaneš!"
Honili se kolem pískoviště a houpaček, stříleli po sobě, dokud nezasáhla maminka: "No tak nechte toho! Co to je za hru, střílet po sobě? Dejte mi to!" a sebrala jim pistolky.
"A próč?!" protestovali kluci.
"Hrajte si nějak normálně jako ostatní děti!"
Vrátila se na lavičku k muži, který byl zahleděný do tab
letu a dění kolem celkem nevnímal.
"Proč jim tohle kupuješ? Víš, že nemám ráda zbraně ani jako hračky!"
"Oni to chtěli a přišlo mi to lepší, než jiný jejich hry," zahučel muž.
Po chvíli se od dvou kluků ozvalo: "Pojď, budeme si hrát na kouření. Na, vem si!"
Jeden kluk nalámal klacíky, nabídl druhému, seděli na pískovišti, opřeni o rantl a labužnicky pokuřovali. Všichni rodiče se na ně začali dívat. Maminka to také zpozorovala, vyskočila, vytrhla jim klacíky z pusy a tlumeně zvolala: "Jste vůbec normální? Tohle je nějaká hra? Na kouření? Kde jste to viděli?!"
"No u babičky..."
Maminka odhodila větvičky a zasyčela: "Hrajte si normálně, nebo jdeme domů!"
"Tak jó!"
Ještě než došla k lavičce a otočila se, že si zase sedne, ozvalo se: "Budem hrát na vožralý, jo? Jáááá sééém vopiléééééj!" Bratři se vzájemné podepřeli a vrávorali hřištěm. Opět měli pozornost všech rodičů. Většina se snažila tvářit, že je nepozoruje a část se kuckala smíchy.
Matka popadla pistole, vrátila se ke klukům, vrazila jim je do ruky a mezi zuby procedila: "Na! Tady je máte a raději se pozabíjejte!"
"Jó! Jsem nájemný vrah a jdu po tobě!" zakřičel první.
"Já ti uniknu, nikdy mě nedostaneš!" ozval se druhý.
Maminka dosedla zničeně na lavičku, zabořila hlavu do dlaní a zavzlykala: "Jsem strašná matka!"
"Ale nebičuj se..." poplácal ji muž, aniž by zdvihl oči od tabletu. "Jsou jenom v takovém věku."
"Tobě nevadí, že se na nás všichni dívají, co to máme za sígry?" zašeptala žena nenápadně.
"Jo tohle ti vadí," kývl muž. "Hej, vy dva!" zavolal na kluky, kteří se na chvíli zastavili. "Máte pět minut, pak vás musíme vrátit rodičům."
"Cože?" vyhekli oba najednou, ale když nedostali odpověď, začali se honit dál. Zase se vrátil ke čtení.
"Lepší?" zeptal se muž.
"Ty jsi úžasný, co bych bez tebe dělala?" vzdychla žena.
Rodičovství.
Level 97.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
