Převlékali jsme postele. Dvouletá Viki mi pomáhala, ale při polštáři někam zmizela. Asi ji to přestalo bavit. Položil jsem polštář na postel, naklepal ho a on povídá: "Au, au. Hehehehe."
To mi bylo divné, když poplácám polštář, tak dělá takové "duch, duch" a ne "au, au, hehehe." Zkusil jsem to ještě jednou a polštář povídá: "Táátííí! Ne!" A začal se píďalkovitým způsobem sunout na manželčinu část postele.
"Tam nelez!" povídám mu. "Jsi MŮJ polštář. Musíš být na mé straně postele." "A néné!" hihňal se mi polštář a zrychlil peristaltiku. Tak jsem ho popadl a zvedl, že mu vyčiním, jenže on okamžitě začal křičet: "Pomóóóč!"
Nato přišla Káťa, tak jsem ji vyzval na polštářovou bitvu. A hned jsem dostal dekou. Vrátil jsem to manželce polštářem a můj polštář zase udělal: "Jauvejs, šakrbléé!" Wow, umí to nadávat francouzsky!
Šťouchl jsem do povlaku, že polštáře nemluví, ale chytil mi prst. Vyrval jsem mu ho, protože si nejsem jist, co takové oživlé polštáře žerou. "Hehé." řekl polštář a začal mne hledat. Sesul se z postele, prošel kolem psí misky a vrazil do skříně. "Jauvejs!"
Zdá se, že oživlé polštáře moc dobře nevidí. "Vytáhni ji." přikázala mi žena. "Koho??" zeptal jsem se nevinně. "Vytáhni Viki nebo ti oživne i deka a to se budu dít věci!" To mne vyděsilo.
Tak jsem začal Viki hledat: "Viki! Haló!" A ten polštář šel po zvuku za mnou! "Ťady šééém! Tatííí!" Zastavil jsem se. Proboha, že by jí to sežralo? Zkusil jsem tu čtyřcípou nestvůru polechtat, aby mou dceru zase vyplivla, ale jen se skácela na zem a udělala: "Hihihihíííí!" a z polštáře se stala celkem slušná látková krevetka.
A krevety já rád. Tahle vypadala chutně. Tak jsem si ji šel zamrazit.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
