Testováno na tátovi: Jak spí poníci

Nedávno jsem se cestou z nákupu zarazil a říkal, si, že by Viki byla překvapená, kdybych opravdu nějakého přinesl a zastavil se v hračkářství, kde náhodou měli zářivého poníka s úžasně měkkými kopýtky a vím, že poníky zrovna zbožňuje nejvíc.

Přišel jsem domů, vyndaval jsem nákup a povídám: "To bys nevěřila, Viki, co se mi dnes stalo? Bral jsem takhle cukr ze spodního regálu a najednou slyším tiché volání: 'Haló, hledám nějakou hodnou holčičku, co by se o mne postarala.' Tak se podívám dolů a tam za cukrem pobíhal tenhle poník a když jsem mu řekl, že jednu takovou hodnou holčičku znám, tak mi vběhl do náruče a uvelebil se mi na rohlících, že tě chce poznat."
Viki se úžasem rozšířily oči a zírala na poníka v tašce.
"On tam opravdu byl! On tam byl!" šeptala a celá zářila. "Ahoj, já jsem Viki." pozdravila ho a uklonila se "A budu se o tebe moc dobře starat! Pojď, ukážu ti to tady!" vzala poníka a začala prohlídka.

Ano, bylo krásné, jak byla nadšená, ale tohle, páni rodičové, nikdy nedělejte. Protože od té doby, každý nákup, kdy jde Viki se mnou, obhlíží všechny regály a hledá zatoulané poníky. Nejdřív jsem jí musel ukázat místo, kde jsem ho přesně našel. Pak začala prolézat pod regály a děsit zákazníky, protože nejsou zvyklí, že se něco hýbe v oddělení těstovin. U sýrů, salámů a salátů si toho už nikdo ani nevšimne.
Pobíhala po hypermarketu a volala: "Puťá! Puťá! Puťá!" jako by tam měli krysy. Bylo skutečně těžké jí vysvětlit, aby to nedělala, tak jsem jí řekl, že na poníky se nevolá puťá, to je na slepice. Ale hned mne mohlo napadnout, že bude chtít vědět, jak se volá na poníky. Neměl jsem připravenou odpověď a tak jen plácl, že asi: "Koňá, koňá..." Co já vím? Jediné, čeho jsem dosáhl bylo, že místo "puťá" pobíhala kolem zboží a volala "Koňá! Koňá!" a to o moc lepší nebylo. Mezi moukou i u mléčných výrobků to ještě šlo, ale jak jsme projížděli kolem lihovin a dítě tam zuřivě prohlíží regály se zoufalým voláním: "Koňák! Koňák!", vypadá to, že maté malého notora a jediné, co můžete dělat, je se k němu nehlásit.

Posledně už se dokonce ptala i chudáka brigádníka, který tam jen doplňoval zboží, zda neviděl nějaké opuštěné poníky a on držel v každé ruce konzervu párků a neměl ani šajna, co by tu proboha dělali. Viki se nevzdávala a snažila se z něj dostat, jestli aspoň neslyšel hlasy, které volaly: "Haló, haló, je tady nějaká hodná holčička?" Brigádník odtušil, že takové hlasy ještě neslyšel, že obvykle jen slyší: "Hni tou línou prdelí a padej něco dělat!" a je si téměř jistý, že to neříká žádný roztomilý plyšový poník. Viki souhlasně přikyvovala a musela uznat, že poníci takhle obvykle nemluví. Tak ošklivě mluví z plyšáků jen kachnička, která má plastový zobák, když na ní tatínek potmě v noci šlápne. I když manželka nějak nechce věřit tom, že to řekla kachnička a Viki má též určité pochybosti, vzhledem k tomu, že kachnička nadávala dost hlubokým hlasem, který dobře znala. Ale všichni víme, jak kachničky umí napodobovat. Jsou jak papoušci.

Takže než budete chtít svému potomkovi udělat radost, poučte se: protože všechno tohle jsem si na prstech mohl spočítat, že to dopadne přesně takhle!

A nyní mne omluvte, musím jít dát dceři do postele tři kila cukru, aby měl poník kde spinkat, jelikož on je tak zvyklý.
To jsem taky mohl vědět...

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.