Kuchařská show. Šéfkuchař, který dlouhou dobu vařil ve špičkových francouzských restauracích, my seděli v malém hledišti a dívali se, co se dozvíme o labužnictví. Viki tam byla asi jediné dítě a utekla nám do první řady.
My nikdy nechodíme dopředu, vždycky si najdeme to nejzapadlejší a nejodlehlejší místo, kam žádný reflektor nesvítí a odkud se dá v případně rychle prchnout. Ale Viki na, ta chce být vždy vepředu, aby dobře viděla.
Pan šéfkuchař se snažil komunikovat s publikem, všichni se ostýchali, takže nebylo divu, že zapředl nevyhnutelně rozhovor s nepřístupnějším divákem v hledišti, asi jako raketa s tepelným zaměřováním a nás okamžitě polilo horko.
"Tak jak se jmenuješ?"
"Viki."
"A co máš ráda? Máš nějaké oblíbené jídlo?"
Viki chvíli přemýšlela, pak si vzpomněla na včerejší večeři.
"Topinky se šnekem." vyhrkla. Hlediště zašumělo překvapením, nikdo nečekal tak gurmánský recept od malé holčičky.
"Topinky..." zarazil se pan šéfkuchař. "... se šnekem, to je opravdu francouzské, ale... Topinky?"
Chvíli se drbal na hlavě, načež se mu rozsvítilo: "Nemyslíš ty topinky s česnekem?"
"Jo." přikývla Viki, protože pro ni v tom rozdíl nebyl.
"Jasně, topinky s česnekem nebo se šnekem, když to zní stejně, musí to být to samé."
"Jo." přikývla Viki znovu, jako že to říká pořád.
"Výborně a co nějaké větší jídlo? Máš ráda třeba kuře?"
"Jo, mám." usmála se Viki "Máma dělá kuře s nadávkou, to mi moc chutná."
Tentokrát hlediště nešumělo, jeden pán vybuchl a šéfkuchař si na chvíli zakryl ústa jednou rukou. Když lidé utichli, se zájmem se zeptal: "S jakou nadávkou? Nějakou konkrétní?"
Manželka mi zarývala prsty do paže a pomalu jsme se sunuli na stranu, k východu.
"No prostě nadávkou, vždycky tím nacpe kuře..."
"A nadává při tom, viď." dokončil šéfkuchař, který se snažil nesmát nahlas, aby nevypadl z role, ale bylo vidět, že má co dělat.
"Jo." přikývla Viki spíš proto, že on je šéfkuchař a když to říká, tak to tak asi bude.
Šéfkuchař mimicky předvedl vzteklé napchávání kuřete, několikrát do nevinné imaginární drůbeže i kopl a přitom pohyboval rty, jako by nadával. Musím říct, že kuchařská show se velmi rychle zvrhla v úplně jinou show.
Pak to bylo ještě horší, vzal si Viki k sobě do kuchyně a zatímco připravovali společně Crème brûlée, povídal si s ní. Tak se lidé dozvěděli, že doma děláme italské ptáčky.
"Italské ptáčky?" zajímal se pan šéfkuchař "To je něco jako topinky se šnekem? Nemyslíš španělské?"
"Ne." zasmála se Viki a pohrozila mu prstem, jako by říkala: "I ty popleto." a vysvětlovala: "Já vím, že to jsou španělské, ale když je zavazuje táta, tak použije tolik provázku, až máma říká, že to je jako by je svazovala italská mafie a říká tomu italské ptáčky. A taky lítaj!"
"Bože. Cože?!" vyhekl šéfkuchař, když se lidé i on mohli konečně nadechnout.
"No vážně, lítaj, táta je vezme za jeden konec provázku, roztočí je a lítaj. Ale nesmí to vidět máma."
Pan šéfkuchař, téměř v křečích, předvedl slušného kovboje s lasem, jak hází svého italského ptáčka a chytá... no třeba buvola. Pak paty zaryté do země, italský ptáček má zřejmě sílu a chtěl na jih.
Kromě Crème brûlée připravili ještě i Magret de canard, kachní prsa. Viki s nimi vůbec nebyla spokojená, jak je poprvé ukázal. Trvala na svém, že to nejsou kachní prsa, překvapený šéfkuchař ji ujišťoval, že určitě jsou.
"To teda nejsou." stála si na svém Viki "Tohle nejsou žádný prsa, takhle přece nevypadaj."
"Ale ano, přesně takhle vypadají." prohlížel si šéfkuchař maso, co se jí na tom nezdá.
"Já teda ještě prsíčka nemám, ale máma má a klidně vám je ukáže, že takhle prsíčka nevypadaj, mami?" zavolala přes celé hlediště. Ale maminka byla pryč, takovou rychlost jsem u ní ještě neviděl. Nikdo si toho nevšiml, protože nikdo už neseděl, všichni byli na zemi.
"Mami, ukaž jim je, tátovi je taky ukazuješ!"
Kuchařská show? To byl sklad patologie, až na to sípání a pak tleskání, že chtějí vidět prsíčka. Já taky tleskal.
Navíc se tedy pan šéfkuchař a diváci dozvěděli, že děláme doma sýčkovou, nejspíš ze sýčka, usoudila Viki po několika dobře volených otázkách. Máma totiž vždycky sýčkuje, když někam jedeme.
A v totálním rozkladu každého a celé show se objevil na scéně... Bobkový list. Viki hned začala křičet "FŮŮŮŮŮ!" Co křičet, vřískat. Byla taky rozřáděná a marné bylo vysvětlování šéfkuchaře, že je to koření, poříd řvala. "FŮŮŮŮJ! NEDÁVEJTE TO TÁÁÁÁM! FŮŮŮJ! ON TO TAM DAL! PLAVE TO TAM!! FŮŮŮŮJ"
A tak to bylo pak pořád. "FŮŮŮŮJ, NEMÍCHEJTE TO! FŮŮŮJ, NEOCHUTNÁVEJTE TO! NO FŮŮŮŮJ!"
A pan šéfkuchař ještě schválně ochutnával a dával i jí a Viki utíkala a křičela. "FŮŮŮJ! JE TO PLNÝ BOBKŮ! FŮŮŮŮJ!"
Dobrých deset minut po skončení nikdo nebyl schopný odejít. Jen my. My zmizeli hned.
Na kuchařská show už se budeme dívat jen v televizi.
A bobkový list nepoužijeme už nikdy.
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
