Testováno na tátovi: Žádný koňský salám z tatínka!

“Hyjé!” zkusila to Viki.
Vyjel jsem prudce dopředu a ještě hopsal, aby v sedle nadskakovala.
“Zas - ta - vit! Zas - ta - vit!” křičela Viki.
“Musíš říct ‘prrrr!’”

Viki se naklonila dopředu, před obličejem se mi objevila její šátrající ručička, která se mi snažila ukazováčkem dotknout nosu a volala: “Crrrr!” Na chvíli jsem vůbec nic neviděl a málem se přerazil o zaparkované auto.
‘Prrr!’ a ne ‘Crrrr’!” řehtala se Káťa a já se snažil znovu si nasadit brýle.

“Hyjé!” vydala Viki další pokyn. Po krátké jízdě jsem měl opět její packu před ksichtem a: “Prrrr!” zvonila mi na nos. Málem došlo ke karambolu s pouliční lampou. Viki zvládla řidičák pro kočího překvapivě rychle, jen ten závěr nějak pokulhával. Copak se mnou to nebyl takový problém, hlavně proto, že jsem nebyl schopen dosáhnout nijak vysokých rychlostí, ale jednou, na opravdové koni, by její “Prrr!” s prsty v koňských nozdrech, mohlo způsobit zvířeti pořádný šok. Nejsem nijak zběhlý žokej, ale nikdy jsem neslyšel, že by koňové přivykli jezdcům, co se jim snaží za jízdy vybrat šušně a křičí “PRRR!”. Mohlo by to být pro ně matoucí. Kdoví, třeba je to talent a objevila cosi, o čem nemají zdání ani profíci. Možná, kdyby byl Váňa větší, dokázal se natáhnout dost dopředu a vrazit dva prsty do každé nozdry, třeba by vyhrál. Tedy v případě, že by bylo blízko do cíle, jinak by zvíře zdechlo na udušení.

Docházel mi dech, ale Viki to teprve začalo bavit: “Hyjé! Prrr!” A zase nos… Nejdříve mi sice vypíchla obě oči, ale nakonec nos trefila. “Hyjé!” Už jsem se nemohl pohnout.

“Myslím, že jsi koníka zchvátila,” řekla maminka.
Házel jsem hlavou, jako že přikyvuji.
“Asi ho budeme muset utratit.”
Vyrazil jsem kupředu. Žádný koňský salám z tatínka!

Ovšem jestli se přejde na ostruhy a udidlo v koutcích úst, tak s ježděním končím!

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.