Viki jsou dva roky a už dlouho ji necháváme usínat po pohádkách samotnou. Ať si tam dělá, co chce, stejně v té postýlce straší.
Hranicí je, když začne rozebírat postýlku. Jakmile jsou slyšet kovové zvuky, kdy je jasné, že rozebírá postranice, musím aspoň nakouknout, jinak ten mrňavý MacGyver do rána přestaví postýlku na tank s nápisem IKEA. Přísný výraz mi nejde, ale vždycky se vyděsí, jen když se objevím. No dobře, vyděsí není to správné slovo, prostě strne. A přestane rozebírat, to je hlavní účel. Nic jsem neřekl, jen jsem se na ní díval.
Ono se to ani jinak nedá, protože mám co dělat, abych nevybuchl smíchy. Viki ví, že má spát, a tak pomalu, velice pomalu si klekne do postýlky. Asi má pocit, že teď není dobré dráždit rodiče rychlými pohyby. Vkleče pak položí dlaně na matraci a opatrně ulehne. Ovšem prdelka jí zůstane trčet ve vzduchu. Přesto předpokládá, že splňuje spací polohu a jedno oko zkontroluje, co na to říkám.
V tu chvíli jsem musel zmizet za závěsem a rozdýchávat to. Vrátil jsem se a ani se nepohnula. Stále v poloze, jako by měla ucho na kolejích, jestli jede vlak.
Už jen dělat: "Chrůůůpčííí, chrůůůpčííí..." Jedno malinké ležící oko bloudí kolem a snaží se nedívat přímo na mne. Zatáhnu ji za nožičky, srovnám zadeček, aby zase přiléhal k postýlce a zmizím.
Po nějaké době zase šustění, cvakání a když postýlka začne předjíždět ostatní nábytek, vtrhnu zase k Viki: a ona tam úplně nahá. Asi jako palec. Plína narvaná ve špryclích, pyžámko vyvěšené jako bílá vlajka a v dece jsou srolovaní všichni plyšáci, zřejmě si udělala omeletu. No nic, je ještě spousta způsobů, jak uspat dítě. Ale teď už bohužel došly ty legální.
Zkusím hypnózu. "Chce se ti spát... Oči se ti klíží... Nemůžeš udržet víčka... ALE UŽ KOUKEJ SLÉZT Z TÉ SKŘÍNĚ!"
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích: