U holiče nemám velké nároky, prostě řeknu "nějak zkrátit". Jenže tentokrát jsem se vrátil, manželka se na mne podívala, skryla obličej v dlaních a s předstíraným vzlykáním naříkala: "Můj muž je hipster!" Mávl bych nad tím rukou, protože žádná úprava vlasů vám nezachrání obličej, prostě nějak vypadám, ale od té doby musím čelit impertinentním poznámkám. Ráno se chci pustit do snídaně, ona mi sebere talíř a vykřikne: "To chceš jen tak jíst? Ani si to nevyfotíš? Vždyť tě z hipsterů vyhoděj!"
Potom se holím v koupelně strojkem, nakoukne mi tam Káťa a vyhekne překvapeně: "Elektrický? To jsi máslo, hipsteři se holí tímhle!" a vytáhne normálně nějakou bezmála metrovou kudlu, vůbec netuším, kde ji vzala. Vypadala jako něco, čím řezníci porcují bůvola. A Káťa ještě tu mačetu vyzývavě zapíchne v předsíni do svázaných letáků na vyhození. Pak jdeme ven, manželka mne zastaví ve dveřích a zhodnotí: "To chceš jít jen takhle? Vem si na sebe aspoň tu přebalovací deku s medvídkama nebo támhleten plastový truhlík na hlavu, jinak vypadáš strašně všedně." Chvíli jsem ji honil po chodbě, pak byl klid, ale vydržela jen dvě ulice, kde se zastavila u jedné z posledních telefonních budek a čekala tam.
"Co je?" divil jsme se.
"Ty si s sebou nebudeš brát hipsteří mobil?" ukázala na budku a já jí slíbil, že sama dostane na budku.
Večer jsem lámal do tašky polystyren na vyhození, přijde Káťa a se zájmem se ptá: "A já myslela, že hraješ jen na klavír." Ignoroval jsem ji a dál pokračoval v práci. Vrzalo to s křípalo, Káťa se otočila a s prstem vzhůru říká: "Ale tuhle písničku už jsem někdy u tebe slyšela." Zjistil jsem, že lámat polystyren o manželku může být velmi satisfakční.
Ovšem vůbec nejhorší bylo, když se ke mně nepozorovaně připlížila a najednou mi začala cpát mop do pusy. Řval jsem a snažil se vymanit, jenže ona volala: Ale no ták! Nech si pomoct, co to je hipster bez fousů? Než ti narostou, můžeš nosit tohle, já budu vytírat jen hadrem."
Vyrval jsem jí ten tchynin dopravní prostředek a hnal ji před sebou, než se zamkla ve skříni. Říkám jí, ať vyleze dobrovolně a ona ještě drze odpovídá: "Já se neschovávám, já jsem v Narnii."
Othello, Othlello, tys dobře věděl...
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
