Testováno na tátovi: Nuda v pojišťovně

Z džungle se nejdříve ozvalo: “Tatí! Tadý!” - a mezi druhým a třetím květináčem vykoukl rozesmátý obličejík Viki. Bylo marné ji napomínat a lákat ven. Mnohem horší to bylo pro klienty a zaměstnance, kteří neustále chodili kolem. Jedna asistentka nesla štos spisů, když květináče udělaly: “BAF!” Když jsem jí pomáhal sbírat papíry, smála se, prý ji nikdy nenapadlo, že by se tam mohl někdo schovat, vnímala to prostě jako stěnu. Jeden starší pán si zase šel pro číslo vyvolávacího systému, Viki si na něj počíhala a udělala: “KUK!” Každého vyděsí hlava, která vykoukne z džungle, i když dělá jen roztomilé “KUK!” a je malinká. Děda šel o holi, ale ukázalo se, že na tom není zdaleka tak špatně, protože k přístroji vydávajícímu čísla doběhl jako mladík. Na poslední oběť Viki neudělala ani “KUK!” ani “BAF!”, přesto ji vyděsila úplně nejvíc.

Ona totiž zašramotila listy. Jako kdyby se dralo něco ven. Psychologie říká, že největší strach, jaký člověk dokáže prožít, je strach z neznámého. Bude to pravda, protože ta dáma v kostýmku zaječela a málem proskočila velkým oknem. Ukázalo se, že je to šéfka, měl jsem dojem, že jí říkali prezidentko, ale možná jsem špatně slyšel. Dlouhé čekání bylo proto, že jim nefungoval systém, ale jakmile jsem se za Viki omluvil a ona vylezla, začalo se vše řešit. Nejdřív ze všeho pověřila jednu asistentku, aby zavolala na IT oddělení. Ta je informovala, že nic nefunguje, až jim z toho děti lezou za květináče. IT oddělení se to ovšem nejevilo jako softwarový problém a bránilo se, že děti za květináčema nespadají do jejich kompetence, doslova řekli: “Pokud vám to dítě nevleze do počítače, tak s tím nic neuděláme.” Ale pak se do toho vložila prezidentka a za 7 minut vše šlapalo.
Z pojišťovny jsme šli na nákup, kde Viki hned utíkala pro košík, který se tahá na kolečkách za sebou. Umí s ním sejmout i tři zákazníky najednou. I dnes se jí to podařilo. Po nakoupení potřebných věcí hned běžela na své nejoblíbenější místo, v obchodě totiž mají velké akvárium s živými rybami na prodej. Většinou kapři, pstruzi a tak. Sedla si před něj a povídala si s rybami. Možná to je zbytečné zmiňovat, ale ryby toho moc nenamluví. Vždycky jen mlčí jako… jako… no, jako ryby. Ale Viki má rybičky moc ráda. Sáhla do košíku a začala jim nejdříve nabízet přes sklo eidam, potom mraženou pizzu a nakonec, dříve, než jsem k ní stačil skočit, jim dovnitř hodila špagety. V životě bych nevěřil, že to dokáže, protože akvárko bylo dost vysoké a neměl jsem tušení, jak dobře umí házet. Musel jsem zavolat obsluhu a mladík se hned zeptal, jakou rybu chci. Řekl jsem mu, že se moc omlouvám, ale chtěl bych ty špagety. Díval se na mne jako na magora a vysvětlil mi, že těstoviny jsou v jiném oddělení. Ukázal jsem do akvária, že bych chtěl TYHLE špagety. Zůstal jen zírat. Pak si protřel brýle. Pak utřel i sklo akvária. Pak běžel pro vedoucího. A pak tam zírali dva. Šéf prohlásil, že tuhle rybu určitě nekoupil. Vysvětlil jsem jim, že je tam hodila má dcera a znovu se omluvil. Šéf se usmál, pohladil Viki a řekl jí, že ve studené vodě ty špagety neuvaří. Viki to bylo fuk, ta se snažila prodat rybám pár cibulí.
A teď si představte, v jedné knize jsem četl, že někteří rodiče, mají děti i dvě...

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Humorné příhody očima odvážného otce
Autor: M. M. Cabicar

Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viky jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až vám dají pocit, že v tom nejste sami! Rozverné příhody si získaly tisíce příznivců a ti se shodují v jediném: "Při čtení nejezte, ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.