"Dobře Viki, jsou ti dva roky, nejvyšší čas, naučit se sama si připravit snídani." "Já! Já! Sama! Sama!" "Ano, přesně tak.
Na kredenc ještě nedosáhneš, tak k tomu potřebujeme tvůj stoleček. Vezmeme ho, přeneseme, překročíme chrápajícího psa – "NE NEVSTÁVEJ!..." Řach. "Ne, to nic Viki, pejsek zase spinká. Vidíš, jak rychle si lehnul? A spinká, viď?" Nebo je v kómatu. Právě jsem Smrdidechovi podal anestezii dětským stolkem rovnou mezi uši.
"Tak, stoleček si položíme v kuchyni a dáme na něj tvůj růžový talířek. Teď kousek chlebíčku... Nebo půl pecnu v tvém případě, ty kušno bezedná, a připravíme si máslo. A ještě nůž z tvého dětského příboru.
"Ten! Ten!" "Povídám z dětského příboru, ne tenhle vyvrhovač velryb, co se už jako malý narodil jako mačeta. Jak chceš mazat něčím, co je pomalu větší než ty? To už bych rovnou mohl mazat tebou. Hele, takhle tě chytím za nožičky, strčím ti hlavu do másla..." "Hehehehehehe!"
"MARTINE!" – ozval se odvedle hlas manželky. Který děsí i mastodonty. "Ne, tak nic, mamince by se asi nelíbilo, kdybych tebou roztíral. Vlastně ani zametat bych tebou neměl." "Etě! Etě!" "Ne, už budeme mazat jen nožem. Tak vezmi nůž... Ne, takhle. Takhle se drží vražedná zbraň, když chceš někomu zkypřit břicho, a takhle se drží nůž na mazání. Výborně. A teď si naber kousek másla... Kousek. Kousek! Kousek, povídám, ne celé i s obalem a půlkou kuchyně!" "Hehehehehe."
"No dobře, tak teď to Kilimandžáro zkus rozmáznout po svém pecnu... Rozmáznout! Rozmáznout, musíš mazat, takhle, ne do toho píchat, jako horská služba, když hledá oběti v lavině." "Hehehehe." "Dobře, shodneme se, že máslo i chleba už jsou definitivně mrtvé, já to nikomu neřeknu, ty to nikomu neřekneš a budeme doufat, že to zbaštíš dřív, než se to začne vyšetřovat."
Jestli se mi jednou konečně podaří vyřešit vydávání knih, chtěl bych se pustit i do videí, protože dnešní ráno bych chtěl mít natočené. S dvouletými prcky je děsná sranda...
Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.
© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!
Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar
S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.
Sledujte nás na sociálních sítích:
