Testováno na tátovi: Paní doktorka Viki

I tchyně si začala s tříletou Viki hrát na léčebné procedury. Viki má zrovna v rukou stříkačku a dělá doktorku. Babička pak k ní chodí s jednotlivými nemocnými zvířátky a Viki je léčí. Tedy.. Léčí je možná poněkud nadnesený termín, protože každému pacientovi prostě prdne injekci a je to.

Nejdříve se objevila kachnička, a že prý ji bolí bříško. Jako na každé poliklinice: žádné vyšetření, protože beztak nemají přístroje, celkem žádná prohlídka, doktorka Viki popadla stříkačku a nacpala ji kačence do jediného otvoru, který vlastnila, shodou okolností v zadní části těla. Jak lidová moudrost praví: denně klystýr pro vaše zdraví. Těžko říci, jestli to kachničce pomohlo, ale asi ano, protože k malému Mengelemu se sotva dovlekla a od něj odplula jak nejrychleji mohla.

Další na řadě byl medvídek. Hlava bolela, ale kdo by zjišťoval, jestli je to migréna nebo díra v lebce, já úplně viděl, jak se mu udělalo lépe již ve chvíli, kdy Viki natahovala píst. Injekce byla směrována přesně tam, kde byla potřeba: píchla mu to do hlavy, čímž pravděpodobně nitrolebeční tlak překonal všechny přípustné hranice. Medvídkova hlava se proměnila v dobře protřepanou plechovku od Coly. O pár hodin později našla policie zajíčka se dvěma průstřely v dutině břišní, a když hledali kulky, našli jen dvě medvědí oči. Poslední, co méďa viděl, byl zaječí oběd. A předešlá večeře.

Další návštěvou byl pacient bagr. Viki zjevně měla větší odbornost než Doc. PaedDr., ThDr., MUDr. et Dr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, PhD., Dr.h.c.. Kolik lékařů si může dovolit léčit bagry? Vždycky se vymlouvají, že neprojdou dveřmi ordinace nebo že nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Viki bere všechny jako Matka Tereza mezi těžkou stavební technikou. Bagříka bolelo rypadlo. Dostal do rypadla takovou protitetanovku, až mu z toho upadla lžíce. Takový bagr bez lžíce – nebo nože či vidličky – je úplně k ničemu, ale mohu všechny ujistit, že je mu to úplně jedno. Leží si tu spokojeně na hromadě ostatních hraček a o tom, že si léčbu opravdu užil, svědčí i to, že mu ještě stále stojí rypadlo.
Posledním pacientem byl velbloud. Že ho bolí záda. Což snad ani neměl říkat, protože Viki mu zabořila injekci mezi dva hrby, až mu z toho vyrazil třetí, čímž mu zvýšila dojezd mezi oázami o 33,3 % periodických.

Po velbloudovi už se nedokázal najít nikdo, kdo by ještě byl jakkoli nemocný. Všichni byli naprosto nechutně zdraví nebo se zrovna zázračně uzdravili, dokonce i opička bez ruky tvrdila, že ona je takový druh.

A tak jsem přišel na řadu já. Prý to vůbec nebude bolet. Ale já začínám mít dost divný pocit v rypadle…

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.