Testováno na tátovi: Příhody z čekárny

Dcera byla zkrátka trochu vysoká, ale jaký zlý a necitlivý člověk by si z výšky té Čumulangmy dělal legraci, to nevím. Vzhledem k tomu, že byla otázka času, kdy Eiffelovka prohodí svou matku oknem, nečekal jsem, že je ještě někdy uvidím.
"Viki!" vyskočila hned maminka a ukázala na teleskop vedle "My máme střevní chřipku!"

Dosud zhroucený semafor pro letadla se napřímil, rukou si kryl hlavu, aby nevrazil do knihovničky u stropu a zvolal:
"Mááámi! To je jako první co řekneš? Ani nepozdravíš a rovnou všem oznámíš že mám průjem? Proč rovnou nechodíš po ulici a neukazuješ všem skvrny na mém spodním prádle?"
Matka se kajícně sklonila a zamumlala: "Aby ses nepoto." vzápětí sebou trhla a objala dceru: "Ne proboha, vydrž to!"
Zametač stropů zasténal: "Mááámi!"

Maminka se hned zase sklonila k Viki: "Tedy, ty jsi vyrostla! Jestli si nedáš pozor, budeš za chvíli velká jako moje holčička."
Viki si dvoumetrové pravítko se zájmem prohlížela. Jeřáb jen obrátil oči v sloup.
"Je vysoká, viď? A teď si představ, když TOHLE letí na záchod, to jsou pak..."
"Mááámi!" vstala pasačka oblaků "Hele, posledně, co jsme tu byli, tak jsem pak dva týdny s tebou nikam nešla, říkala sem, že tě bude venčit jenom táta."

Maminka vytáhla demonstrativně kapesník a začala na oko plakat: "Když ty mne nikam nevezmeš a já už si s dětmi nic neužiju."
Viki ještě nedokáže rozpoznávat předstíraný pláč, přitiskla se k plačící ženě a snažila se ji utěšit.Máma hned ji vzala do náruče a přitiskla ji k sobě.
"Bože tohle je dokonalé dítě, koupím ho hned, ať to stojí, co to stojí!"
"Si to užij." zahuhlal zdravič letadel.Z ordinace vyšla arabská rodina se dvěma dětmi. Jedno bylo ještě menší než Viki, sotva dvouletá holčička. Hned běžela ke stolku a začala si hrát. Viki se chtěla přidat a zeptala se hlasitě rodičů: "Jak se menuje?"
Otec, s hustým, silným knírem, jen automaticky odpověděl něco jako: "Hakima ibn šamšalá bin šušle mušle hasák pasák simsala bim", Viki zůstala zírat, až pronesla: "Ale já myslela jenom ona." a ukázala prstíkem na holčičku. Takže jsem poprvé v životě viděl naživo obdobu vtipu "Jak se jmenujete?" "Surio Mario Fernandez Calatrova di Castellnova." "Tak pojďte všichni dovnitř a poslední, ať za sebou zavře dveře.
Maminka Arabka se usmála a řekla, že Hakima.

Pak byl na řadě manuální umísťovač družic na orbit a potom my. Když jsme odcházeli, seděl v čekárně další teenager. Ten nebyl nijak dlouhý. jen tam tak seděl a zíral na špičky bot. Sestra se zeptala, co mu je a on jen pronesl: "Já sem ňákej divnej."
Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mám vrátit a zeptat se ho, že každej jsme nějak divnej, ale nikdo to nechce mít v papírech od doktora. Venku jsem se rozhlížel, jestli ještě někde neuvidíme dlahu na žirafy, ale už byli pryč.

Škoda, mohla aspoň nechat někde vzkaz. Třeba prstem do povrchu měsíce.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.