Testováno na tátovi: Omalovánky

Dostal jsem pastelku a měl jsem pracovat na cvrčkovi. Snažil jsem se a myslím, že od dětství jsem se celkem zlepšil, protože jsem skoro nikde nepřetáhl. Zato Viki si s nakreslenými konturami nedělala žádnou hlavu a prostě všechno začárala jako Cecília Gimenézová, takže i list pampelišky připomínal malbu Ecce Hommo malíře Elíase Garcíi Martíneze po jejím restaurátorském zásahu.

Vybarvil jsem cvrčkovi černý kabátek a vyvstal problém s jeho hlavičkou. Podle vzoru totiž byla šedá. Který idiot chtěl po dětech, aby měly šedou pastelku? Já rozhodně nejsem žádný machr s tuhou, který pouhým přitlačením dokáže vytvořit třeba padesát odstínů šedi. Cvrček měl smůlu, vyfasoval tu kebuli fialovou. Viki jsem řekl, že cvrček byl vedle na mýtině na borůvkách a celý se zamazal, ale pravda byla taková, že starého jezevce už cvrčkovo fidlání na housličky tak sr...štvalo, že si na něj počkal, pak ho čapl za nohy a protáhl borůvčím. Což vysvětluje, proč měl fialovou celou hlavu a ne jen kolem pusy. Ale kdoví, možná to ani nebyly borůvky, protože ani veverky s basebalovými pálkami nebyly z housliček už extra nadšené. Kdo to taky má pořád poslouchat?

Jednou jsme spali u vody a tam bylo cvrčků! Večer to bylo moc romantické, ale řeknu vám, že tak za dvě hodiny jsme šli všichni na lov. Takové cvrččí chipsy nejsou vůbec špatné! V Indii je to pochoutka. Díval jsem se, jakou barvou má být podle vzoru tělo a cvrček jej měl celé hnědé. To celkem potvrzovalo onu příhodu s nevrlým jezevcem. Když cvrčka čapl, cvrček se určitě strašně lekl. Já myslím, že není třeba to víc rozmazávat, hlavně proto, že cvrček byl od toho zamazaný úplně celý. Celý hnědý.

Byl jsem rád, že omalovánky nejsou cítit. Zajímavé bylo, že i housličky byly hnědé. Jen trochu světlejší odstín. To není nic nepřirozeného, hnědá je i barva dřeva. Jenže, co si budeme namlouvat, jezevec nejspíš nejen, že protáhl cvrčka borůvčím, ale ještě mu housličky narval do pr… Ávě tam. To nebylo hezké, ale jezevci už prostě třeštila hlava a důležité je, že housličkám se nic nestalo. Což zní skoro obdivuhodně, vzhledem k tomu, čím vším musely projít. Jako třeba cvrčkovou večeří. Dobrá zpráva je, že housličky přinesly cvrčkovy radostné oznámení: žádné polypy! Už skoro váhám, jestli se zmínit, že i smyčec byl hnědý. Já skoro podezřívám malíře, že si to užíval.

V omalovánkách byla i tři kuřátka. Žlutá. S černým obočím. Nechal jsem to Viki vybarvit a řekl jí, aby nikdy nejedla kuře, které má obočí. Měla i trochu začernalá křidélka a černý zobáček. Nejspíš jen tak tak utekla z grill baru.Viki se pustila do práce a musím říct, že takové obočí by kuřátkům záviděl i Brežněv. Když byla hotová, byli na obrázku tři kuřecí punkeři. Navíc s fousama jako Led Zeppelin. Nakonec si vzala svou oblíbenou hnědou pastelku a začala vybarvovat trávu okolo.

Z toho plyne poučení: když venčíte svého pejska, přesvědčte se, jestli v trávě není cvrček a tři kuřátka. Protože to jinak šeredně odse...skáčou.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.