Testováno na tátovi: Jak jsme trhali barborky

"Tohle je třešeň, Viki, tak si opatrně uřízneme několik větviček."
"A proč to musí být zrovna dneska?"
"To je takový zvyk, také jsme je sbírali, když jsem byl malý. Dáš je do vázičky a do Vánoc ti vykvetou a budou vítat narození Ježíška."
"Hele, tati?"
"Ano?"
"Víš, že jsme s mámou pod touhle třešní minule sbíraly kaštany?"
Zarazil jsem se. Ale mělo to pupence, určitě to musel být nějaký ovocnáč. Jinak budeme doufat, že nám na Vánoce vykvitne kaštan.
Ufikli jsme si několik šlahounů a šli domů. V teple pokoje jsme je dávali do vázičky.

"Také byl zvyk, že si holky větvičky pojmenovávaly po klukách, co se jim líbili, a která barborka vykvetla první, toho si pak vzaly." vyprávěl jsem.
"Fakt?" zeptala se Viki pochybovačně. "Říkals, žes to dělal taky."
"No... Jo." To mi nějak nedošlo. Tehdy. Až teď.
"Ale ty ses nikdy nevdal."
"No... Ne." To mne ještě čeká.
"Tak to asi moc nefunguje," konstatovala suše. Pak vzdychla a poměrně neochotně řekla: "Ale když se to tak dělá... Tak tohle bude Péťa, tohle Matěj a tohle Libor. Musím pojmenovat všechny?"

"Ne, kolik chceš."
"To je dobře, tak to mi stačí. Ale jestli mi vykvete Péťa, tak si ho stejně nevezmu, protože mi pořád bere hračky. A jestli vykvete Matěj, tak si ho taky nevezmu, protože se pořád oblíká jako holka a určitě by mi natrhnul šatičky. Třeba ty růžovozlatý. A to nechci."
Kousl jsem se do rtu. Matěj je nejhezčí holka ve školce.
"A jestli vykvete Libor, tak si ho vezmu, ale spát s nim teda nebudu, protože se občas počůrává."
Poznámka: Koupit novou matraci. Nevybalovat ji z igelitu.

"Tati? Která větvička myslíš, že vykvete nejdřív?"
"To je těžko říct... Možná tahle, má nejvíc výrůstků."
"Tak ta bude Míšánek!" rozzářila se Viki.
Míšánek, neskutečně pitomé jméno pro dvoumterového medvěda, kterého Viki dostala a všechny nás tu straší. Ale co, když vykvete Míšánek zvaný přerostlý grizzly, Viki si ho vezme, bude na něm spát a všichni budou spokojeni.
Ačkoli... Mít doma Libora, hodně bychom ušetřili za zvlhčovač vzduchu.
Necháme se překvapit.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.