Testováno na tátovi: V metru

A hlídač si jí skutečně hned všiml. Byl to chlápek kolem padesátky, s trochou nadváhy, vlasy pepř a sůl a slušným pupkem: "A hele, pomocník!" uvítal ji. Viki byla očividně upoutaná spoustou monitorů. "Jdeš taky hlídat?" začal konverzaci. Viki vztyčila prstík k televizím a řekla prosebně: "Pojádku!"

"No tady jsou všude pohádky," odtušil dozorce. "Hele, tady je pohádka o horních eskalátorech, tady o dolních, tady o pravém nástupišti, tady o levém, tady je pohádka o kreténech, co lezou za čáru a tady tahle je nejnapínavější, tam nám debilové skáčou do kolejí." Ten chlap byl dobrej. Myslím, že poslední dva kanály nebyly pro děti, protože v různých formách obsahovaly mleté maso a doufal jsem, že si vybere Minimax s horním eskalátorem. Jenže Viki znovu zaprosila: "Krtečka..." "No tohle všechno je krteček," máchl rukou k monitorům. "Co myslíš? Tohle je metro. Všechno je pod zemí, kdo to asi stavěl? No krteček!" Já ho žral!

Viki vyvalila oči. Znovu se zadívala na televize, ani jeden díl ještě neznala. Což, myslím, že nikdo... Ale vypadalo to, že tyhle nebudou její oblíbené. "Na někoho čekáte?" obrátil se k mně opět jen konverzačně. "Na babičku," odpověděl jsem. Přikývl. "Matka nebo tchýně?" zeptal se na půl úst, jen aby řeč nestála. "Tchýně." řekl jsem stručně. Znovu přikývl. A ještě přidal zcela chápavé: "Áha." Chvíli bylo ticho a všichni jsme se dívali na krtečka.

Najednou se hlídač otočil a nabídl: "Tak, že bych vám zmáčkl dva vlaky proti sobě?" Ten chlap byl bůh! Donutil jsem se zavrtět hlavou, ale stejně ze mne vyšlo: "Kdybyste byl tak laskav..." Zasmál se, vykřikl a plácl se do stehna: "Kdyby to bylo tak jednoduchý! Už bych to zmáčkl dávno." Kýval hlavou a pochechtával se. "Čtyřikrát!" vztyčil najednou 4 prsty přímo proti mému obličeji. "Čtyřikrát ženat a stále jste to nevzdal, to je hezké." hlesl jsem obdivně. "Jo." zachechtal se. "Čtyři tchýně. Už první mi řekla, ať se jdu zahrabat. A tak jsem tady."

Najednou rychle něco zmáčkl a ozvalo se hlášení, že do metra je zakázán vstup na bruslích. Na jednom z monitorů jsem si všiml kluka, který se pohyboval s davem, ale velmi neobvykle plynule. Museli jste na to mít oko, abyste si toho všimli. "Aby ho ty eskalátory nakrájely jako uherák." zabručel dozorčí, načež se rozzářil a strojovým hlasem dodal: "Děkujeme vám za pozornost."

Viki najednou vyskočila: "Babička!" – a utíkala k ní. "A sakra." – zaklel hlídač. "Tak já to zmáčkl asi úplně jiný bábě." Přesto jsem poděkoval a odcházel s hřejivým pocitem v srdci, že na světě jsou ještě dobří lidé. Jako třeba tenhle dozorčí. Nebo pár kilo uheráku někde mezi schody ve strojovně.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.