V letních měsících a především o prázdninách jsou děti více než jindy vystaveny nebezpečí pedofilů a voyerů. Jak je ale před nimi ochránit? Shromáždili jsme pro vás nejčastější triky pedofilů, abyste mohli své ratolesti varovat a připravit je na krizovou situaci.
Bohužel, ze statistik vyplývá, že oběťmi závažných trestných činů pedofilů jsou i stokrát poučené děti. Proto byste měli být ve střehu a nepodceňovat případné nebezpečí. Strategie pedofilů přesahují hranice dětské představivosti a pachatelé své oběti rafinovaně obalamutí. Některé triky a modely chování těchto deviantů jsou ovšem častější, a proto můžete sestavit obrannou strategii, jak své dítě maximálně ochránit.
Trik první – je to „normální“ člověk (často dítěti známý)
Děti si často spojují negativní chování s neupraveným zjevem, popřípadě s nějakou tělesnou vadou. Mnoho rodičů podceňuje fakt, že naopak upravený a přátelský soused může skrývat mnohem větší nebezpeční, než v sousedství žijící bezdomovec a ztrácí ostražitost.
Jak ubránit potomka? Naučte ho, že nesmí vůbec důvěřovat lidem a že potenciálně nebezpečný může být každý neznámý člověk. Není potřeba v dětech vyvolat paniku a paranoiu, ale musí mít zafixováno, že musí být ve střehu, i když se jedná o důvěryhodného a „slušného“ člověka v kravatě a obleku.
Trik druhý – poslušnost a respekt k dospělým
Podle odborníků devianti využívají často tzv. fenoménu poslušnosti. To znamená, že děti často uposlechnou dospělého, protože v něm automaticky vidí autoritu. Je znám případ, kdy byla devítiletá dívenka zneužita v kabince nákupního centra. Děvčátko dostal do kabinky na jednoduchý trik. Tvrdil, že kupuje vánoční dárek pro svou stejně starou dceru a potřebuje pomoc se zkoušením a dívka ho následovala, přestože dotyčného vůbec neznala. Co naučit vaše dítě, aby na takové triky nenaletěly? Naučte ho, že jediní dospělí, které musí poslechnout, jsou rodiče a pedagogové, které dobře zná ze školy. A to ještě pouze v případě, že nežádají něco, co je dítěti nepříjemné. Fyzický kontakt, který je dítěti nepříjemný nebo divný je už naprosto nepřípustný. Podle psychologů dítě takové chování vycítí nebo i rozpozná, ale často nereaguje jen proto, že se bojí následků svého „ohlášení“. Pokud nějaký dospělý cokoliv po dítěti chce, doporučte potomkovi, ať se raději nejdřív zeptá vás, zda smí dospělému vyhovět.
Trik třetí – nevidím, neunesu
Pomineme-li, že pedofil „nenápadně“ sleduje dítě až ke dveřím domu, nejtypičtější způsob, jak se dostat za obětí do domu, je předstírání. Pedofil předstírá, že nemůže přečíst cedulky na zvoncích a žádá dítě, aby mu poradilo. „Ty už určitě chodíš do školy. Přečteš mi to?“ Další metodou bývá prosba: „Nesu něco k Novákovým (samozřejmě se nezapomene nejdřív podívat na zvonky, aby si „nevymýšlel“), ale nejsou doma. Pustil/a bys mě do baráku? Jen jim to hodím ke dveřím.“ Co dítě naučit jako obranu? Rozhodně doporučte dítěti, aby počkalo, až se dospělý vzdálí od domovních dveří. Pokud tam bydlí, má klíče a vstoupí dovnitř, pokud ne, zazvoní nebo to vyřídí jinak. Rozhodně ale váš potomek nesmí za žádných okolností pouštět do domu někoho cizího, ať už má jakoukoliv výmluvu. Nepomáhat se čtením zvonků, ani s taškou, nevstupovat s neznámým dospělým do výtahu. Snažte se děti naučit, aby se vyhnuly jakékoliv konverzaci, ale když už k ní přece jen dojde, měly by umět tyto věty: „Promiňte, ale já mám tohle přísně zakázané! Obraťte se na někoho dospělého.“
Trik čtvrtý – už se známe
Přesto, že jste dítěti vtloukali do hlavy, že se nesmí bavit s cizími lidmi, tady vaše pravidlo pedofil klidně obejde trikem. Pedofil: Ahoj holčičko. Dívenka: zaváhá ale pozdraví. Pedofil: Dneska svítí hezky sluníčko. Jenže já jsem smutný, ztratil se mi pejsek. Pomůžeš mi ho hledat? Dívenka: Ale já si nesmím povídat s cizími lidmi. Pedofil: To je správně, to se nesmí. Já jsem Václav. A ty? Dívenka: Terezka. Pedofil: „Tak vidíš, tak už se známe. Půjdeme spolu hledat to štěňátko?“ Rozhodně váš potomek musí o těchto taktikách vědět. Můžete si je jako součást hry nacvičit doma, kdy vy hrajete „padoucha“ a potomek správně reaguje. Musí si vštípit, že rozhodně nesmí chodit nikam s nikým, koho bezpečně nezná samo a jeho rodiče z dřívějška.
"Co dítě naučit? Že na něj nesmí sahat nikdo cizí. Pokud nepomůže protest, ať se klidně nestydí hlasitě křičet na celé kolo"
Trik pátý – rychle, neštěstí!
Zkuste si to představit. U dítěte loudajícího se ze školy přibrzdí auto, ze kterého se ozve naléhavé: „Rychle, tvoje maminka si zlomila nohu. Je v nemocnici. Já jsem Karel, její kolega z práce. Posílá mě, abych tě přivezl.“ Dětský stres a strach je v takovou chvíli pro pedofila cenný spojenec. Řekněte potomkovi, že takovým způsobem krizi nikdy řešit nebudete a do auta nesmí nikdy s nikým cizím nastoupit. Pro všechny případy si však domluvte jednoduché, ale netypické heslo, které budete znát jen vy dva a které ve chvíli velké nouze vzkážete. Potvrzení mobilem je vždy na místě.
Trik šestý – falešný doktor
Pedofilové se samozřejmě mohou často vyskytovat tam, kde je více dětí pohromadě. Ať už jsou to dětská hřiště, parky nebo plovárny. Čekají na drobné nehody (i lehké bouchnutí, upadnutí), které se dětem snadno přihodí. Pak předstírají starost o zdraví. „Ukaž… Nebolí tě něco? Prohmatám tě, to může být nebezpečné. Vyznám se v tom. Jsem doktor.“ Co dítě naučit? Že na něj nesmí sahat nikdo cizí. Pokud nepomůže protest, ať se klidně nestydí hlasitě křičet na celé kolo. Devianta často zaskočí a odradí a přivolá pozornost dospělých.
Sedmý megaproblém – Internet dokořán
Internet je naprostým fenoménem dnešní doby, děti na něm tráví hodně času a jsou jím fascinované. Otevírá jim zcela nové možnosti, jež si předchozí generace nedovedly ani představit. Dokáže jim poskytnout zábavu, informace, komunikaci s kamarády a v neposlední řadě také možnost navázání nových kontaktů. Představuje ale i značné nebezpečí, kterému se vždy nedokáží účinně bránit.
Internet jako svobodné médium skýtá pro pedofily, ale i devianty jakéhokoli zaměření doslova neomezené rajské možnosti. Přes veškerou snahu potírat tyto zločiny, má policie jen omezené možnosti boje. Doslova v síti tak uvízne velmi mnoho důvěřivých dětí a teenagerů. Ještě nebezpečnější, než s někým si psát je komunikovat přes webkameru. Jak na to? Jakkoliv je to těžké, vyzpovídejte potomka, s kým tráví tolik času u počítače. Zapojte i ostatní členy rodiny, zkuste zamezit přístupy na některé stránky. Poučte dítě, že i zde na síti platí, že nemá mluvit s cizími lidmi a cokoli by po nich dotyčný internetový „kamarád“ chtěl, měli by se zeptat rodičů. Rozhodně není přípustné, aby se jakkoli odhalovali či předváděli.
Rozhodně je důležitá ostražitost za každých okolností a zároveň dobrá komunikace a důvěra mezi vámi a potomkem. Mnohým katastrofám a traumatům můžete předejít, když je včas odhalíte. Bavte se proto s dětmi, jak tráví čas, co dělají po škole, s kým se baví a kamarádí. Pokud zpozorujete nějaké nebezpečné chování, nebo dokonce potomek přijde s problémem, rozhodně jeho stížnosti podezření nebagatelizujte a berte je velmi vážně. Všichni se mohou mýlit, ale riziko je zde příliš vysoké, než abychom ho přehlíželi jako dětský rozmar.
