Jak zvládnout agresivitu u dětí

Agresivní děti záměrně ubližují druhým, ničí jim osobní věci a chovají se hrubě. Problémy mají ale i sami agresoři, se kterými se ostatní děti nechtějí přátelit a kterých se bojí. Jak se dá takovému chování předejít? Jak agresivní děti usměrnit a uklidnit, aby neubližovali sobě ani ostatním dětem? Jak může škola a společnost čelit takto brutálnímu agresivnímu chování dětí? A co dělat, pokud máte agresivního vzteklouna doma a na rodičovských schůzkách se na vás sesypávají rodiče, kterým váš potomek ublížil?

Agresivní lidé mají problémy i v dospělosti

Do jisté míry je agresivita nutná a vrozená potřeba, kterou jedinec prosazuje svá práva a požadavky mezi ostatními a vymezuje se vůči ostatním. Dítě se učí kontrolovat a vybíjet agresivitu na neživých věcech (kopat může do míče, ne do lidí). Na druhou stranu tolerance agresivního chování zvláště u dětí, může vést k tomu, že z dítěte vychováte agresivního sebestředného sobce, který nedokáže řešit konflikty jinak než křikem a silou. A takoví lidé mají většinou problém najít ve společnosti přátele a životní partnery, hůře vycházejí s kolegy a klienty v zaměstnání a mohou mít sklon k alkoholismu.

Problémy jsou už ve školce

S projevy agresivity u dětí se můžete setkat již v předškolním věku. Po tzv. období vzdoru, kdy se dítě vymezuje především vůči rodičům a zkouší, kde jsou hranice jejich trpělivosti, a poznává, co se smí a nesmí, je posláno do školky, kde se setká s jinými dětmi. Tady zjistí, že někteří spolužáci jsou slabší, chytřejší, hloupější, z chudších rodin a podobně a začne se přirozeně prosazovat i mezi nimi. Většinou se to obejde bez dramatických scén, někdy ale i malé dítě dokáže být zlé a agresivní, zejména pokud si je jisté, že je protivník slabší. Většinou se jedná o slovní napadání ostatních dětí, dítě je drzé, používá vulgarismy a hrubá slova. Někdy agresivní vztekloun křičí a hází kolem sebe hračkami, pere se s druhými a ostatním dětem záměrně fyzicky ubližuje.

Volání o pomoc

Podle odborníků malý školák často nedokáže korigovat svoje agresivní pudy a fantazie. Agresivitou se dítě v první řadě snaží na sebe upoutat pozornost, protože se cítí zanedbané, opomíjené a žárlí na ostatní děti a tyto pocity si neumí vysvětlit a ovládnout je. Je to podobné, jako když jsme „naštvaní“ a nevíme proč, nejradši bychom do něčeho kopli, nebo někomu vynadali. Většina z nás dospělých se ale dokáže ovládnout a afektu se zbavit.

Pozor na šikanu

Agresivní jedinci neváhají použít fyzické násilí jak vůči sobě navzájem, tak i vůči učitelům. Agresivní chování dětí mezi sebou navzájem může nabývat mnoha podob, od vzájemných rvaček přes šikanu až po těžce kriminální chování. V poslední době se setkáváme i s různými útoky na pedagogy ze strany žáků (drzost k učitelům, slovní nadávky až násilnické chování). V pozadí bývá vztek vůči těm, kteří nad dítětem mají moc, a pedagog tak představuje zástupného člena společnosti dospělých, vůči které je dítě v opozici.

Rodiče musí jít příkladem

Náprava dětského agresivního chování formou přísných trestů a jiných tvrdých postihů, je velmi málo účinná a efektivní. Proto je nutno zaměřit se hlavně na oblast prevence a modely chování. Velkou roli v učení modelů agresivního chování hraje rodina. Protože se dítě učí v prvních letech především pozorováním, vidí nejprve v rodině, jak se k sobě jednotliví členové navzájem chovají a jak zvládají případné neshody. Pokud je dítě každodenním svědkem křiku, hádek a létajících talířů, je pravděpodobné, že se i potomek bude snažit spory řešit křikem a silou. Rodiče by se proto měli naučit zvládat rodinné hádky a roztržky v klidu a důstojně a nedávat potomkům špatný příklad.

Podle odborníků není dobré děti za agresivní chování hubovat a křičet na ně. Tím akorát ukazujete, že problémy řešíte křikem a výhružkami a váš malý výtržník si svoje zklamání vybije další agresí na někom slabším. Vhodným řešením je vzít dítě stranou, domluvit mu a jasně mu sdělit, že se s ním budete bavit, až se uklidní. Předejdete tím tomu, že dítě svým agresivním chováním usiluje jen o vaši pozornost. Malý agresor musí poznat, že ho máte rádi a že za dobré chování dostane pochvalu.

Důležité je stanovit pravidla

Můžete vymyslet jakýsi bodový systém, kdy za slušné a klidné chování může dostat nálepku či obrázek. Za plnou stránku pochval můžete udělit speciální odměnu – potomek třeba může vybrat, kam půjde rodina v neděli na výlet, nebo co se bude vařit. Dítě musí získat sebedůvěru a jistotu, aby opustilo model agresivního chování. Od dospělých však tento přístup vyžaduje pevné nervy, neústupné dodržování dohod a zásad zvláště v krizových situacích. Musíte být pozorní k případným zraněním potomka nebo dalších dětí. Dítě musí pochopit, že něco se zkrátka smí, něco se nesmí a na něčem se můžeme v klidu dohodnout. Klidně trvejte na tom, že o některých věcech se nediskutuje – prostě se nesmí a jsou zakázané. Pokud se agresivní chování stupňuje, vyhledejte odbornou psychologickou pomoc.

Je bohužel pravdou, že agresivní chování se děti učí od nás samotných. Už malé tříleté dítě si dokáže agresivním chováním, nejčastěji vztekem, získat výhody a prosadit se. Pokud na to rodiče přistoupí, stávají se otroky malého tyrana a je zaděláno na velký problém. Dítě svým agresivním vzteklým chováním získává novou jistotu a potvrzení správného chování. Stejně je tomu i ve škole. Když pedagogové přehlížejí agresivní chování žáka nebo jej trestají jen symbolickými tresty, brzy se školák nezalekne žádného výchovného opatření a agresi začne brát jako tolerovaný způsob prosazení svých osobních zájmů. Podobně se dítě chová i kdekoli jinde. V MHD se skupinka starších dětí baví úmyslným strkáním do ostatních cestujících. Všichni v tramvaji dělají, že toto chování nevidí a nikdo se neohradí. Tím vlastně potvrzují a schvalují jejich drobné výtržnosti. Ale přesně touto lhostejností napomáhají výchově agresivních jedinců. Kromě osob s poruchou osobnosti a chování se podle odborníků agresoři rekrutují z míst, kde jim v dětství nebyla poskytnuta láska, bezpečí a zejména zcela jasná pravidla chování.

V neposlední řadě přispívá k agresivnímu chování dětí sledování TV pořadů a filmů. Pokud dítě denně sleduje vraždy a krimi a krvavé akční scény, kde nepřítele rozstřílí na maděru kulometem, bude se pravděpodobně přiklánět k silovému řešení problémů. Když se pak dostane do krizové situace, raději někoho uhodí nebo zastraší, než aby se k problému postavilo čelem.

Základní pravidla:

• Dítěti neustupujte
• všichni respektujte dohodnutá pravidla
• jděte potomkovi příkladem
• pokud je to možné, předcházejte konfliktům
• záchvat vzteku řešte v klidu a promluvte si, až se nebude chovat agresivně.