Přesto, že na základní škole bylo vaše dítě premiant a nosilo samé jedničky, po nástupu na střední školu se prospěch zhoršil. Jak je to ale možné, co se změnilo? Je látka opravdu tak těžká? Nebo se prostě neumí učit? Poradíme vám, jak naučit děti se učit a jak vypěstovat pravidelný návyk na učení.
Čím dřív, tím líp
Ideální je stav, kdy se dítě naučí připravovat do školy pravidelně již od první třídy a v tomto trendu bude pokračovat po celé studium na základní a střední škole. Jenže to chce svědomitost jak ze strany rodičů, tak ze strany samotného dítěte. A přiznejme si, že takových „exemplářů“ je skutečně málo. Podle odborníků je ale právě pravidelný návyk k systematickému dodržování povinností a denního režimu pro budoucnost dětí důležitá.
Do první třídy se děti většinou těší, a je proto snazší u nich vypěstovat pravidelnost přípravy do školy než se o to pokoušet v pozdějším věku. Dítě se tak „naladí“ na učební proces, a práce je díky tomu pro něj i pro rodiče, kteří se s ním učí, mnohem snazší. S postupem času ale je pro dítě jednak učení náročnější, a také roste počet jiných aktivit. A pokud může dítě raději běhat venku, nebo musí na kroužek výtvarky, bude se mu čas na učení a psaní úkolů hledat těžko. Platí ale několik zásad, jak si k učení dopomoci a jak využít "učicí čas" efektivně.
Učení načasujte na správnou dobu
I když skončí školní vyučování, děti často nejdou rovnou domů, ale mají družinu, různé kroužky, tréninky nebo hudební školy. Po takovém denním náporu se jen málokteré dítě donutí zasednout ještě po příchodu domů nad úkoly. Pro některé děti je vhodné, když přípravu zvládnou hned po návratu ze školy, protože po celé odpoledne a večer už na školu nemusí myslet. Pokud má však vaše dítě každý den v týdnu naplánovanou nějakou aktivitu, běhá po kroužkách a sportech, bude jistě po příchodu domů unavené, bude si chtít odpočinout a přijít na jiné myšlenky. Pak je vhodné nastavit čas učení tak, aby se školák stihl vše naučit, ale nenarušoval se přitom večerní rodinný život (ať už společně relaxujete u televize, nebo si povídáte). Večerní učení se totiž často protáhne do pozdních hodin, dítě i vy jste už unavení po celodenním maratonu a soustředění klesá. Vyzkoušejte proto různé možnosti přípravy a vyberte tu, která dítěti nejlépe vyhovuje a tento čas učení pravidelně dodržujte.
Snažte se zajistit dítěti na učení klid
Neméně důležitá je i volba správného učebního místa. Asi nikdo se nedokáže učit uprostřed rámusu a hluku, ale někomu vyhovuje lehká kulisa, třeba puštěné rádio ve vedlejším pokoji, nebo přítomnost jiného člověka. Jako středoškolačka jsem se nejradši učila s mámou v kuchyni, kde ona vařila, já jsem jí předčítala látku a ona mě pak zkoušela. Jsou ale i děti, které na učení potřebují naprostý klid a ticho. Jednoduše to zjistíte metodou pokusu a omylu. Zkuste školáka z látky vyzkoušet a proberte s ním, co si nepamatuje. Po krátké době zjistíte, zda mělo efekt posadit ho s učebnicí do obýváku nebo ho zavřít v pokojíčku. Samozřejmě by dítě mělo mít po ruce všechny učební pomůcky, aby se zbytečným hledáním pravítka a kružítka nerozptylovalo a nezdržovalo.
Nepodceňujte techniku
Další individuální přístup je technika učení. Někdo se učí vsedě u pracovního stolu, kde má rozložené texty a dělá si poznámky. Moje kamarádka se například učila tak, že si dělala neustálé výpisky ze všeho, co se učila a několikrát si psala zápisky z toho, co si zapamatovala. Při učení je nutné mít určité pohodlí, ale nesmí to dítě svádět k usínání. Pokud zaleze do postele s učebnicí fyziky, asi se toho příliš nenaučí a za deset minut usne. Způsob, jakým se bude dítko učit, je vždy závislý na druhu učiva. Dějepis, literaturu a podobné předměty je vhodné doplnit dalšími prameny – filmy, knihami, výstavami. Naopak periodickou tabulku prvků se prostě musí naučit nazpaměť.
Důležitá je motivace
Dbejte hlavně na to, aby dítě látce porozumělo a aby ho to bavilo. Zkuste školákovi vysvětlit, že si značně ulehčí práci tím, když bude ve škole dávat pozor. Stejně tam musí chodit, tak proč by se měl věnovat něčemu jinému a volný čas odpoledne trávit nad učením. Bylo prokázáno, že nejlépe se člověk učí, když věci vnímá více smysly, a právě to se děje při školním vyučování. Žák ve škole výklad slyší, vidí napsané body na tabuli, zapíše si svými slovy poznámky do sešitu a ještě si je přečte v knize. To celé se pak ještě párkrát zopakuje a shrne, a dítě si pak u domácího úkolu nemusí lámat hlavu s tím, co že to dnes vůbec ve škole probírali.
Nebojte se přiznat, že jsou věci, které už si ze školy nepamatujete.
Nepomáhejte víc, než je nutné
Jako malá jsem se strašně nerada učila. Pokaždé, když mě rodiče nechali v pokojíčku, že mám udělat úkoly, po chvilce jsem si začala hrát s tužkou, papírem, a bylo po soustředění. Nakonec jsem s úkolem šla za rodiči a s úkoly jsme se vypořádali společně. Podle odborníků ale není rozhodně dobré, aby úkoly za děti dělali rodiče. Za prvé to dítě demotivuje a bude si myslet, že všechny problémy za něj rodiče vyřeší, za druhé na to učitelé brzy přijdou při ústním zkoušení, že vaše dítě o velké a malé násobilce nemá ani páru, i když měl domácí úkol na jedničku.
Zkontrolujte, jestli všemu rozumí
Podle pedagogů je nejlepší, když si rodiče opravdu najdou každý den čas (třeba i jen pár desítek minut) a s dítětem proberou, co bylo ve škole, co se učili a zda všemu rozumí. Dejte mu najevo, že za vámi může kdykoliv přijít pro radu. Velkým problém rodičů často bývá, že se před svými dětmi bojí přiznat, že už některé věci zapomněli. Chtěli by si neustále udržet ideální pozici autority, kdy všechno vědí a všemu rozumí a najednou by se jednoduchým trikem odhalili. Školní látka do třetí třídy ještě jde, tvrdé a měkké i a vyjmenovaná slova ještě dohromady dáme, ale s přibývající látkou se prostě ztrácíme. Je jasné, že už nedokážeme vyjmenovat hlavonožce a popsat jejich nervovou soustavu a periodickou soustavu prvků jen matně tušíme. Ale není problém se s dítětem domluvit a vzít to jako „obrácenou školu“. Dejte dítěti za úkol, aby vám látku, kterou probírali ve škole, vysvětlilo a naučilo. Tím se potomek bude muset na školní sešity podívat, logicky si utřídit látku, a ještě vám ji odprezentovat, čímž se cvičí na ústní zkoušení ve škole.
Dejte mu najevo podporu
Pokud chcete potomkovi opravdu pomoci, udělejte si na něj čas. Dejte dítěti najevo, že mu kdykoliv pomůžete a že si z pár špatných známek nemusí dělat hlavu, když se bude snažit, určitě to zase dožene. Můžete mu pomoci s vymyšlením dobrého učicího modelu. Shromážděte prameny, knihy a sešity, začněte po jednotlivých logických celcích, dělejte s ním poznámky způsobem, jako by si psal tahák. Výhodou tohoto postupu je, že si školák celou učební látku několikrát projde, hledá v ní důležité informace a jejich návaznosti. Vypracovaný „tahák“ pak už vlastně ani nepotřebuje, protože všechno umí, případně mu poslouží už jen jako záchytný bod. Ze svého učení vím, že nejhorší ze všeho je „koupit“ si před písemkou již vypracovaný tahák od spolužáka. Nejen že je psán jinými slovy a strukturou, ale z jeho zkratek a odkazů není další člověk schopen pochopit logiku věci. Proto pokud můžete, doporučte dítěti, ať si taháky dělá samo a pečlivě.
Pokud si nevíte rady, můžete vyhledat odbornou pomoc pedagogické poradny, kde odhalí, na co je vaše dítě nadané, co by chtělo a co ho baví. Zvažte také, zda mu věnujete dostatek času a zda na prestižní gymnázium nechodí jen proto, že jste ho tam přihlásili vy, aniž by na to mělo předpoklady.
