Nedávnou jsem v nejmenované prodejně britských potravin kupovala bagely. Moje oblíbené pečivo, které jen tak někde nemají, o to více si ho dokážu vychutnat. Klidně jen tak samotné.
Vkládala jsem do sáčku ony čerstvé, voňavé, uvnitř vláčné leč na povrchu křupavé kroužky. První, druhý, třetí, čtvrtý… Pro každého člena rodiny jeden. S jasným úmyslem je všechny sežrat sama!
Pavlovův reflex mi spustil slinění již na zastávce MHD. Myslím, že je domů nedovezu. Lačně vytahuji sáček, když v tom přichází žebrák a vcelku rytmizovaně úpí:
„Slečno, mám padoucnici a jsem dlouho na ulici.“ Hlas se mu zlomí pláčem:
„Nemáte nějaký drobák? Mám hrozný hlad,“ štká onen nebožák.
Je mi ho líto, ale nemám ani floka. Jen v ruce pytlík s vytouženými bagely. Doluji maximum křesťanské lásky, abych se vzdala tohoto židovského pečiva a povídám: „Peníze nemám, ale dám vám – napadlo mě, že nezná pojem bagel – dám vám housky.“
Kašírované slzy rázem zaschly: „Na to se ti můžu vysrat, já chci prachy!“
No, milánku, tys vydával svou žízeň za hlad, já bagely za housky, ty sušíš hubu, já budu tlustá – tomu říkám křesťanské win-win!
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
