Matka na pokusy: O potkanech a lidech

Nechci ze sebe dělat cukrovou panenku, která se štítí zvířectva, ale tato informace mi právě velkou radost neudělala. V lehké panice jsem zadala patřičná klíčová slova do vyhledavače a moje nervozita se pomalu, ale jistě proměnila v hysterii. Dozvěděla jsem se, že potkani zvládnou vyšplhat stoupačkami klidně do dvanáctého patra a bafnout ze záchodové mísy! Vzhledem k tomu, že žiji v podlaží druhém, polilo mě horko při představě, že jdu v noci rozespalá na WC a z toalety vyskočí nechtěný návštěvník. Ta vize mě vyděsila víc, než strašidelná dívka Samara, která v hororu Kruh vylézala z televize.

Naštěstí se dá do odpadů namontovat speciální zařízení, které podobně hrůzostrašným návštěvám (teď nemyslím hororovou dívku bez obličeje!) zamezit. Dohodli jsme se v domě, že necháme onen protipotkanový vynález instalovat. Montáž byla podmíněna mnohahodinovým zákazem používání toalet a ostatních odpadů. Bohužel došlo ke změně termínu, který mě tak trochu zastihl nepřipravenou. Rychle jsem naplánovala výlet s dětmi do Ctěnického zámku na výstavu Broučci a následně je hodlala předat do péče prarodičů. Balila jsem tašku a úspěšně zadržovala svoje lidské potřeby, které souvisejí s toaletou. Starší dcerka rovněž. Ta mladší bohužel nevydržela. No nic, nebudu zacházet do detailů. Následně padla otázka: „Co bude dnes k obědu?“ V touze, co nejrychleji vypadnout z bytu ohroženého invazí hlodavců a se silným nutkáním jít na WC jsem vyhrkla: „Stavíme se u mekáče!“

Děti se radostně a nezvykle rychle začaly oblékat. Vidina přesolených hranolek je motivovala. Já jsem si však uvědomila, že bych byla radši, aby si daly něco vydatnějšího a řekla jsem, že se raději najíme „jako lidé“ a zajdeme do zámecké restaurace. Můj močový měchýř tak tak zvládl půlhodinovou cestu autem. Zastavit se vybrat peníze u bankomatu už by bylo riskantní. Spolehla jsem se tedy na to, že v relativně nóbl restauraci bude možné platit kartou. Což mi potvrdila i známá samolepka na dveřích podniku. Jídlo bylo vybrané a chutné. Když jsem chtěla platit a zamávala na servírku platební kartou, bylo mi oznámeno, že bohužel v celém areálu nefungují terminály. Chvíli jsem se obávala, že budeme muset s dcerkami nastoupit do kuchyně a zkonzumovanou krmi si odpracovat mytím černého nádobí. Naštěstí to však mělo celkem civilizované řešení a my mohly vyrazit na Broučky. Tam jsme ovšem nedošly, neboť podzimní odpoledne v parku s krásným hřištěm ve stylu Stanislava Holého zaměstnalo mé dcery natolik, že na výstavu nezbyl čas. Ta však trvá až do března, tak až se nám v domě rozmnoží štěnice, švábi či jiní parazité a v bytě nám budou řádit dezinsektoři, bude to jistě tematický výlet!

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.

Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.

Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.