Tyto vzpomínky jsou dva roky staré. Jako by to skoro už nebyla pravda. Tehdy jsem čekala svou druhou dcerku a byla jsem mírně řečeno… ááá… přecitlivělááá!!! Čtěte a plačte.
Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide…Broukám si lidovou píseň, kterou si s výhledem na nejvyšší moravsko-slezský vrchol interpretuji, jako dotaz psychoterapeuta na jeho paranoidního pacienta jménem Beskyd. Humorné! Na Lysou horu hledím z hotelové terasy představuji si, jak se asi má manžel s dcerkou, kteří si tam vyrazili na celodenní výlet. On je zkrátka skvělý, ten můj černooký bača. Vezme dcerku a na celý den vypadnou, aby těhotná Hanička mohla relaxovat. Má tolik pochopení a empatie!
Poslední měsíc gravidity mi dává zabrat. Bulím. Neustále. Jsem úzkostná. Přehnaně. Trpím strachem až paranoiou. Ze všeho. Zejména z toho, že mě muž nemá rád (opravdu ano, Haničko) pak že předčasně porodím (opravdu ne, Haničko).
Čumím do zeleně, čtu si, plavu a všelijak wellnessuji. V mezičasí přemýšlím, kolikrát jsem za poslední dny brečela, nebo se bála, že předčasně porodím. Když mi masérka zmáčkla bedra, tak jsem se bála, že předčasně porodím. Když jsem zjistila, že můj steak není well done, tak jsem se bála, že z toho syrového masa předčasně porodím. Když jsem na oné nepropečené flákotě našla tři šalvějové lístky, tak jsem se bála, že tato zakázaná bylina spustí porod.
Brečela jsem nad tím, že jsem nemožná a neustále bryndám na ubrus v hotelové restauraci. A taky proto, že mi už po několikáté volali z recepce, že jsem zase nechala v restauraci kabelku („Ta těhotná od pokecanýho stolu…“). Bála jsem se, že z toho trapasu předčasně porodím. Pak mi došlo, proč mi muž velkoryse nechal relaxační den pro sebe.
Bál se, že ze mě předčasně porodí!
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
