Nikdy jsem nebyla pilná. Samu sebe bych charakterizovala spíše jako bytost pohodlnou ba línou. Co mohu odložit na zítra, odkládám na pozítří. Někdy i následující týden.
Můj život je neustálý a občas velmi marný boj s leností. Mému boji ovšem nechybí systém. Jsem přeborník v psaní týdenních seznamů tzv. „to-do listů“. Precizně naplánuji, co mám kdy vykonat a těším se, že budu jednotlivé položky odškrtávat, až do chvíle, kdy onen seznam bude prázdný. To se mi ještě nikdy nepovedlo. Týden většinou končím tím, že značnou část úkolů, na které jsem se bohapustě vykašlala, přesouvám na další týden. Občas se mi poštěstí i takový majstrštyk, že mám na seznamu jediný zápis: udělat „to-do list“. Zkrátka jsem tak líná, že se mi ani nechce přepsat nenaplněné ambice z uplynulých sedmi dní. Vandrácká veš je ve srovnání se mnou workoholik.
Nabytým mateřstvím mi svitla naděje. Mé lenosti bude konec, neboť být matkou znamená vykonávat denně tolik vskutku neodkladných činností, že by to mohl být dosti dobrý kárný tábor pro lenoru mého střihu. Chybí-li ti disciplína – vyléčí tě plná plína! No, částečně se to potvrdilo. Určité pokroky jsem zaznamenala. Nicméně jsem zjistila, že mi to lenošení vlastně chybí. A tak si mé milované nicnedělání, lenivost a pohodlíčko dopřávám navzdory dítěti, které se neptá, zato občas deptá.
Milujete-li zahálku stejně jako já, pak vězte, že s dítětem život flákačův nekončí. Chce to však notnou dávku vynalézavosti, aby lenosti bylo učiněno zadost a děcko, tím nikterak netrpělo.
Každý správný lenochod si rád přispí. Rodičovstvu je více než dobře známo, že děti tomuto hobby příliš nepřejí. Není však nutné vyskočit z postele hned, když dítě zavříská. Nikoliv. Já jsem například pro svou potřebu ranního povalování vynalezla hru „Co to je?“. Stačí mít u lůžka připraven dostatek zajímavých předmětů, které v intervalu deseti minut děcku lifrujete do postýlky s otázkou „Co to je?“. Medvídek. Panenka. Míček. Slevová knížka z déemka. Dítě zkoumá předmět, případně opakuje název a vy máte na deset minut klid na mikrospánek či pouhé slastné povalování. Po cca deseti minutách se tvor za postýlkovým katrem znuděně ozve a chce vám ranní pohodu zruinovat. Inu, podáte další věc, otážete se „Co to je?“ a zase je na pár minut klid. Když předměty dojdou, je možné v polospánku podat zásobník s papírovými kapesníky či mobilní telefon. Pochopitelně s jasným rizikem, že ze šnuptychlů bude řezanka a z neuzamčeného telefonu zase může děcko vytočit vašeho šéfa, tchyni či bývalého milence, což každého v půl šesté ráno dosti vytočí. Nedoporučuji mít na nočním stolku nůžky na manikúru nebo revolver!
Můj další patent jistě ocení ti, kteří si rádi čtou. Ať už preferujete romány či denní tisk, jistě si postesknete, že v momentě, kdy se večer konečně dostanete ke svým oblíbeným stránkám, dítě se vzbudí a vyžaduje vaši pozornost a péči. Jistě. Rodičovské objetí a konejšivý hlas je přesně to, co potomek v daný moment potřebuje. Jenže vy si potřebujete dočíst kapitolu. Nic není ztraceno. Stačí vzít dítě do náruče a velmi něžným a procítěným tónem předčítat. Nikoliv pohádky, ale to co zajímá vás. Moje dcerka by mohla vyprávět o tom, jak jsem jí, ani ne půlroční, s laskavostí Štěpánky Haničincové přečetla článek o exhumaci ostatků Jana Palacha. Možná o tom bude jednou vyprávět i svému psychoanalytikovi…
Ona ta lenost občas bývá v opozici s odhodláním být perfektním rodičem. Ovšem, jak se praví v závěru klasické komedie s Marilyn Monroe: nikdo není dokonalý…Někdy je toho na matku/otce zkrátka moc! Venku celý den prší a vám nezbývá, než donekonečna stavět z kostek díla, která by pomalu strčila do kapsy Kaplického i Hubáčka! Vám se chce jen koukat z okna na padající déšť, popíjet kávu a relaxovat. V tento moment přichází na řadu DVD. Televize bývá zatracovaná mnoha experty na zdárný vývoj dětí. Když však pustíte "Krtečka" a opatříte ho komentářem, vaší ratolesti se zajímavě rozšíří slovní zásoba, ale vy se budete moci pohodlně rozvalit na gauči a v mezičase mezi jednotlivými fázemi výroby kalhotek s kapsami zevlovat.
Možná namítnete, že výše popsané návody a postřehy zazněly v knize „Líný rodič“ a já jí sprostě vykrádám a dubluji. Ano, vím, že existuje tato kniha. Nikdy jsem ji však nečetla. Na to jsem příliš líná.
Matka na pokusy
Napsáno pro blog Matka v síti
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
