Minulý pátek byl docela všední obyčejný den. Moje přítelkyně M. mi poslala MMS ze Stockholmu. Idylická fotografie hřiště plného dětí (Lasse, Bosse, Olle a spol.) jako by předurčila, že můj docela všední obyčejný den bude celý tak trochu švédský.
Hned po ránu jsem zjistila, že doma chybí pečivo. Nepočítám patku chleba, na které bujela zelená plíseň. Boží dar letěl pochopitelně do koše, protože jsem chtěla připravit snídani a nikoli antibiotika! Přesně pro tyto případy se ve spíži krčí knackebrot! Jeho hvězdná chvíle na švédském stole právě nastala.
Chroupu ono skandinávské pečivo, drtím zrní mezi zuby a z rádia hovoří pan Zrno. Je rovněž drcen. Diskutuje s Jiřinou Šiklovou o rovnoprávnosti pohlaví, gender studies, feminismu – zkrátka esli ženská k plotně nebo ne. Paní doktorka si ho se šarmem sobě vlastním dává k snídani. Diskutují mimo jiné o švédském modelu, který motivuje muže, aby participovali na tzv. „mateřské“. Z okna vyhlížím manžela, který si vyšel na ranní špacír s dcerkou. Má totiž dovolenou. Nikoli mateřskou. Popíjím kávu. Relaxuji. Tenhle model se mi dosti zamlouvá!
Po návratu domů mi manžel učinil neslušný návrh. Ne, nejednalo se o švédskou trojku! Šlo o něco mnohem perverznějšího! Vyrazíme do obchodního domu s nábytkem. Pochopitelně švédské provenience. Ani jeden z nás si ve společném courání po přelidněných nákupních střediscích nelibuje. On je praktický a věcný. Já nepraktická a rozjívená. Oba lehce neurotičtí. On touží, co nejrychleji zakoupit požadované bez zbytečných emocí. Já toužím po tomtéž ovšem s emocemi. Jeden z nás se většinou urazí (já). Pak kdosi začne mluvit sprostě (já). Být hysterický (já). Následně se polovina páru vzmuží a druhá se opět urazí (já). A k tomu ty davy!!! Navzdory tomu, že můj muž tušil, jaký očistec ho čeká, vyrazili jsme do víru nesrozumitelných názvů plných Ä a Ö, neboť už nás nebavilo mít v kuchyni mikrovlnku a hrnce na zemi.
Naivně jsme si mysleli, že v časném pátečním odpoledni jsou všichni v práci, my proletíme obchoďákem rychlostí gripenu, nakoupíme, zaplatíme a zmizíme jak vrah Olofa Palmeho…Plné parkoviště věstilo, že to tak nebude.
Ano, průběh byl standardní. Můj muž by zasloužil Nobelovu cenu míru, za svatou trpělivost ve chvílích, kdy jsem místo svižného a efektivního výběru požadovaných kusů kuchyňského nábytku, zkoušela měkkost sedaček, očuchávala svíčky, plnila nákupní tašku stojánky na ubrousky, protiskluzovými podložkami do vany (máme jen sprchový kout) a žertovně ho lechtala umělými květinami, v momentě kdy přeměřoval kýžený kus sektoru. Když mou žoviálnost nekvitoval, začala jsem skučet, že mě nemá rááád…A k tomu ty davy!!!
V kočárku počala projevovat nelibost i další členka výpravy – dcerka. Naštěstí jsme se v ten moment dostali do dětského oddělení. Děcko se počalo točit v oranžovém vajíčku se stahovací stříškou. Okamžitě jsme onu blbost připsali na nákupní seznam. To bude doma radosti! Teď jen vysvětlit batoleti, že musíme pokračovat v pochodu mezi nábytkem…Nervy na pochodu. A k tomu ty davy!!!
Žvanec to jistí! Pro zachování duševní rovnováhy jsme si naložili na tác švédské speciality a usedli na trestnou lavici vedle dětského koutku. Caparti drancují koutek jak Švédi Prahu! Docela jsem se tím pohledem bavila – tahle hra má koule! V tu ránu do masových kuliček na mém talíři přiletěla plyšová krysa!
Konec her! Po jídle jsme se proměnili ve frontové bojovníky a hodlali strávit kus mládí u pokladen a výdejního skladu. Dcerka se rozhodla zákeřně zlikvidovat soky a s potutelným úsměvem vytvořila cosi nevábného do plenky. Davy se poněkud rozestoupily…
Sláva nazdar výletu! Kuchyňská police rozměrově příliš nepasuje k radiátoru. Oranžové otočné vajíčko v prostředí domova již potomka nezajímá. Ale byl to krásný švédský den! Jeden má chuť se opít. Jako Dán.
Matka na pokusy
Napsáno pro blog Matka v síti
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
