Než jsem povila děcko, byla jsem nejchytřejší na celém světě! Jo! Ledva se na těhotenském testu zjevily dvě linky, už jsem si to mateřství lajnovala! Ta předsevzetí! Ty vize! Rozhlédla jsem se kolem sebe, zaměřila svůj analytický bystrozrak na všechny okolní matky a už mi bylo jasné, co nikdy, ale vážně NIKDY nebudu dělat.
Vybírám několik příkladů z mnoha. Nebudu číst mateřská internetová fóra. Nebudu se zbytečně rozrušovat literaturou, která pojednává o tématech typu: „Jedině dítě permanentně nošené v šátku bude dobrým člověkem“. Nebudu používat jednorázové pleny. Nebudu na dítě šišlat. Nebudu své bezdětné okolí obtěžovat fotkami potomka. Rovněž nebudu trávit hodiny debatami a úvahami o potomkově vylučování a příjmu potravy. A rozhodně NIKDY nebudu mluvit v mateřském plurálu!!!
Dopadlo to zhruba takto: na diskuse, kde matky žvaní o miminech, jsem hned po porodu začala čučela víc, než průměrný muž na porno. Rovněž jsem začala trpět pocitem provinění, neboť moje dítě nebylo na mém těle připoutáno 24 hodin denně, jako to dělají amazonští indiáni. Ekologické odhodlání jménem „látkové pleny“ vzalo za své z nedostatku času – musela jsem přece číst mateřská fóra! To, že úřednici na poště běžně říkám „Doblý den“ svědčí o tom, že nešišlání se mi také právě nedaří. A už si ani nepamatuji den, kdy jsem kolem sebe nemáchala telefonem napěchovaným rozmazanými fotkami dcerky a nevykřikovala, jak špatně papá. Tedy vlastně – a teď se dostávám k jádru pudla – jak špatně papáme…
Onen vysmívaný mateřský plurál se mě chytil jak exkrement (hovno se neříká!) košile současně s prvním křikem mojí dcery. Člověk (rozuměj – matka) se tak občas staví do poměrně nelichotivého světla. Je celkem přirozené, že JDEME k lékaři, JEDEME na výlet nebo k babičce. Ano, to všechno by moje dcerka zatím bez mé asistence nezvládla. Ovšem my se taky občas pokakáme a poblinkáme. Máme opruzený zadeček! Trápí nás prdíky! A světe div se – taky nám rostou zoubky! Zkrátka a dobře pokud by náhodný kolemjdoucí zaslechl úryvek mé konverzace, musel by nutně nabýt dojmu, že jsem nechutné monstrum trpící meteorismem, které se veřejně chlubí, že tu a tam hodí šavli, neovládá svěrače a navíc mu v puse bují třetí zuby!
Člověk (rozuměj–matka) míní a dítě mění... Přes veškerá předsevzetí hovořím v plurálu a nezní to zrovna majestátně…Chtěla bych teď napsat něco mateřsky milého a něžného na závěr…Příště. Právě jsme se počůraly.
Matka na pokusy
Napsáno pro blog Matka v síti
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
